Sbírkové skleníky v Olomouci představují jedinečné místo, kde se mohou návštěvníci seznámit s fascinujícím světem exotických i domácích rostlin. Skleníky jsou součástí rozlehlého areálu olomoucké botanické zahrady a patří mezi nejoblíbenější přírodní atrakce města.
Palmový, kaktusový, tropický a subtropický skleník – Olomoucké Sbírkové skleníky najdete ve Smetanových sadech. Zabírají plochu 4100 m2, veřejně přístupných je více než 3000 m2. Zdejší botanické sbírky patří k největším a nejstarším v České republice.
Uvnitř Sbírkových skleníků na vás mimo jiné čekají mohutné palmy, největší leknín světa či podmanivá vůně citrusů. Těšit se můžete i na jedny z největších kulovitých kaktusů v Evropě, exotické ptáky a plazy či mořské a sladkovodní akvárium.
Palmový skleník
Jeden z největších skleníků v České republice. Na délku měří 73 metrů, na šířku dvacet, vysoký je deset metrů. Na ploše necelých 1500 m2 jsou k vidění stovky druhů rostlin, z toho pět desítek druhů mnohdy letitých palem. Nejstarší je přes 150 let. Jde především o majestátní datlovník kanárský (Phoenix canariensis) a drsnoplod Fortuneův (Trachycarpus fortunei), fíkovník pryžodárný (Ficus elastica) či blahočety (Araucaria sp.).
Střední části skleníku vévodí s obřími listy banánovníku podobná strelície natalská (Strelitzia nicolai) a palmy s vějířovitě uspořádanými listy – washingtonie statná (Washingtonia robusta) a latánie modrá (Latania loddigesii). V zadní části najdete mohutné sukulentní rostliny sloní nohy (Beaucarnea recurvata) s nápadně zbytnělými bázemi stonků. Další rostliny zaujmou bizarními květy – například strelície královské (Strelitzia reginae) – anebo množstvím a barvou květů. Téměř celý rok zde kvetou ibišky čínské (Hibiscus sinensis) a liány bouganvilee lysé (Bougainvillea glabra).
Exotickou floru v Palmovém skleníku doplňuje cizokrajná fauna – ptáci, plazi, ryby i jihoamerický kajman žakare. Palmový skleník je Kulturní památkou ČR, pochází z roku 1927. Vstupní zdobný portál se dvěma sochami vytvořil olomoucký sochař Julius Pelikán, žák slavného J. V. Myslbeka.
Kaktusový skleník
Ukrývá nejvzácnější sbírku svého druhu v České republice, dohromady na tisíc kusů kaktusů a sukulentů. Najdete tu i jedny z největších kulovitých kaktusů (Echinocactus grusonii) v Evropě. Úctyhodné velikosti a stáří zde dosáhly i mnohé další kaktusy a sukulenty, například zástupci rodů Opuncia, Cereus, Neobuxbaumia, Trichocereus či Euphorbia. Nejcennější kaktusy – z rodu Astrophytum – údajně pochází ze sbírky Alberto Vojtěcha Friče, známého českého botanika a cestovatele. Nejatraktivnějším obdobím pro návštěvu Kaktusového skleníku je červen, kdy jej rozzáří záplava květů všech barev a odstínů.
Tropický skleník
Jedinečným lákadlem Tropického skleníku je největší leknín světa viktorie Cruzova (Victoria cruziana) s obřími až dvoumetrovými plovoucími listy. Unikátní je i jeho květ. Pokud viktorie vykvete, její nádherný bílý květ je k vidění pouze na pár hodin v rámci jediného dne. Jde o malý zázrak, jenž je k vidění zhruba desetkrát do roka. Často Tropický skleník provoní i květy lián věncovce květnatého (Stephanotis floribunda) či jasmín arabský (Jasminum sambac) anebo jasmínovník vonný (Trachelospermum jasminoides). K vidění jsou tu i další pozoruhodné rostliny, například bromélie, orchideje, tilandsie a mnoho dalších. Faunu pak v Tropickém skleníku reprezentuje oblíbený bílý sumec úctyhodných rozměrů.
Subtropický skleník
Okrasné a užitkové rostliny ze Středomoří a Malé Asie najde návštěvník Sbírkových skleníků Olomouc v Subtropickém či jinak také Citrusovém skleníku. Často je plný vůní, jde doslova o středomořskou rajskou zahradu. A to díky známým druhům citrusů jako jsou pomeranče, mandarinky, citrony, grapefruity či tomely (Diospyros kaki) anebo fíkovníky (Ficus carica). Nechybí ani olivovník (Olea europaea), granátovník (Punica granatum), rohovník (Ceratonia siliqua) či aktinidie (Actinidia chinensis). V Subtropickém skleníku je k vidění také kolekce hmyzožravých rostlin.
Zajímavost ze Sbírkových skleníků v Olomouci
Přesný původ a stáří rostlin v olomouckých Sbírkových sklenících zůstane zřejmě už navždy tajemstvím. Většina záznamů byla zničena při požáru archivu výstaviště, zbytek vzal za své při ničivých povodních v roce 1997.