Obec se do povědomí zapsala příběhy žítkovských bohyň, jež nedávno oživila brněnská spisovatelka Kateřina Tučková. Právě tady totiž žila do roku 2001 poslední z nich. Vesnička se nachází na samých hranicích České republiky, v malebných kopcích Bílých Karpat.
Žítková je malá obec ukrytá v kopcích
Moravských Kopanic a
Bílých Karpat na
východní Moravě. Přestože zde žije jen několik desítek obyvatel, vesnice se stala známou díky fenoménu –
žítkovským bohyním. Tyto ženy byly po generace považovány za
léčitelky, vědmy a strážkyně dávných tajemství. Příběhy o jejich schopnostech, osudech a vlivu na okolní krajinu dodnes fascinují nejen místní obyvatele, ale i
návštěvníky z celé republiky.
Kde se nachází Žítková
Živá vesnice
na hranicích se Slovenskem měla už od počátku tvrdý chleba. V minulosti obyvatele tvrdě sužovaly nájezdy Tatarů i Turků. Lidé zde byli dlouho odkázáni sami na sebe, na své znalosti přírody, léčivých bylin a staré moudrosti předávané z generace na generaci.
Do roku 1948 tu nebyla elektřina a teprve o dva roky později začal do obce zajíždět linkový autobus. Za těžkosti života jsou ale místní odměněni
nádhernou krajinou a kouzelnými výhledy do ní. Žítková leží geograficky v oblasti
Moravské Kopanice, která se proslavila především zemědělstvím. Místní pěstovali žito i zeleninu, nejvíce se tu dařilo
okurkám. Dodnes je v obci k vidění
soubor původních domů nebo přírodní koupaliště.
Kdo byly žítkovské bohyně?
Právě tady,
vysoko v kopcích Bílých Karpat žily v minulosti
ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Obzvláště část Černé ("Čjerné") je odedávna místními ženami proslulá. Říkalo se jim
bohyně a jejich umění nazývali lidé bohyňováním. Jejich umění se zakládá na hlubokém křesťanském přesvědčení a za "božstvo" se samy rozhodně nepovažují. Označení bohyně
berou jako hanlivé. Traduje se o nich, že dokáží nejen
léčit pomocí léčivých bylin, ale také najít ztracené či
ukradené věci nebo dobře poradit v partnerských problémech. Vyhledávány byly rovněž pro ochranu před
uřknutím, na což se v minulých dobách hojně věřilo.
Díky svým schopnostem byly v minulosti velmi často
pronásledovány a pranýřovány nejen církevními hodnostáři, ale také vzdělanci a lékaři. Dokonce jsou známy i případy, kdy se
vlastní děti zřekly matky – vědmy (bohyně), aby neohrozily svoji profesní kariéru. Na druhou stranu díky snaze vymýtit tyto praktiky je v různých spisech zachováno mnoho informací o této činnosti. Příběh o poslední generaci této tajemné legendy sepsala
Kateřina Tučková ve své knize
Žítkovské bohyně, jež vyšla v roce 2012.
Dnes je Žítková místem, které láká turisty i badatele. Historie přežívá v paměti místních, tradicích a v zájmu o lidovou kulturu. Ve vesnici je možné navštívit muzeum, naučnou stezku či se zúčastnit tematických akcí. Žítková zůstává
symbolem tajemství, síly přírody a úcty k dědictví, které formovalo životy zdejších lidí.
Objevte Žítkovou, malebnou vesnici v Bílých Karpatech. Proslula žítkovskými bohyněmi, tradičním zemědělstvím a kouzelnými výhledy.
Žítková se proslavila příběhy žítkovských bohyň, žen považovaných za léčitelky, vědmy a strážkyně tajemství.
Žítková leží v malebných kopcích Bílých Karpat na východní Moravě, na hranicích se Slovenskem v oblasti Moravské Kopanice.
Žítkovské bohyně byly ženy obdařené výjimečnými schopnostmi, uznávané jako léčitelky a vědmy, které si předávaly znalosti bylin a moudrosti z generace na generaci.
Dokázaly léčit bylinami, najít ztracené či ukradené věci, poradit v partnerských otázkách nebo chránit před uřknutím.
V Žítkové můžete navštívit muzeum, naučnou stezku, tematické akce, přírodní koupaliště nebo původní domy a kochat se krásnými výhledy do krajiny.
Příběh poslední generace žítkovských bohyň zpracovala spisovatelka Kateřina Tučková ve své knize Žítkovské bohyně z roku 2012.
Žítková byla často sužována nájezdy Tatarů a Turků a obyvatelé byli odkázáni na své znalosti přírody a léčivých bylin.
V okolí se tradičně pěstovalo žito, zelenina a především okurky, kterým se tu velmi daří.
Do roku 1948 zde nebyla elektřina a autobus začal jezdit teprve v roce 1950, místní byli odkázáni sami na sebe a přírodu.
Kvůli svým schopnostem byly často pranýřovány církevními hodnostáři, vzdělanci a lékaři a někdy je opustily i jejich vlastní děti.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.