Vila je ukázkou kvalitní secesní architektury. Je
dvoupodlažní, z velké části podsklepená, s podkrovím v lomené
mansardové střeše, nad níž vystupuje
zvonička. Do budovy se vstupuje od západu po širokém zámeckém schodišti na rozsáhlou terasu. Areál vily doplňuje
rozsáhlá zahrada ve formách anglického krajinářského parku, střídmě obohacená drobnými zídkami a dalšími architektonickými prvky.
Ještě za svého života vilu
Heinrich Liebieg ve své závěti odkázal svým opatrovnicím a po jejich smrti měla připadnout městu pro sociální účely. To ji v roce
1920 darovalo nemocenské pokladně, která zde zřídila
zotavovnu. Další úpravy podle návrhu místního architekta Künzela byly provedeny roku
1938, při přeměně vily na župní školicí středisko
NSDAP. Dva boční vchody hlavního průčelí byly změněny na okna, zadní vchod byl zazděn. Vilu podle Künzelova návrhu doplnil vedlejší, provozně obytný soubor obsahující
dva byty pro pomocný personál a garáž. Architektonicky vile přizpůsobený soubor má podobu klasicistní usedlosti včetně reprezentativní brány.
Po osvobození ji opět získal
Liberec, aby zde následně vzniklo
plicní sanatorium pojmenované podle básníka
Jiřího Wolkera, který předčasně zemřel na tuberkulózu. Později se změnilo využití sanatoria na
dětské psychiatrické oddělení.
V roce
2021 zakoupila již značně chátrající vilu liberecká společnost Reside Mood Davida Konráda. Ten chce chátrající památku opravit společně s
hoteliérem Lukášem Pytlounem. Konkrétní plány však zatím nejsou známy. Vila je však památkově chráněná, takže by ji mělo zůstat původní vzezření.