Dům, jehož segmentový půdorys kopíruje vrstevnici, vyvolává dojem, že se měkce opírá o stoupající hřeben
Jizerských hor. Novostavba nenarušila ani atmosféru staré vilové zástavby, čehož se místní obyvatelé zpočátku obávali.
Pod
územním plánem z roku 1964 je podepsán
architekt Karel Hubáček, který mimochodem do této lokality v předešlých letech situoval experimentální rodinný dům z panelů, kde nakonec se svou rodinou bydlel. Na
urbanistickém řešení se od počátku podílel také
Jaromír Vacek, autor projektu Wolkeráku. Architekti zasadili dvojici modernistických bytovek na okraj starší vilové čtvrti, kvůli Wolkeráku se musela odlesnit část svahu směrem k
Liberecké výšině – vrchu s rozhlednou. Překvapivě se jim však podařilo tento mohutný monoblok
citlivě začlenit do krajiny.
Kvalitou bydlení dům dosahoval úrovně moderní skandinávské bytové architektury. Ústřední prostor orientovaný na západ tvoří
kuchyň spojená s jídelnou a obývacím pokojem. Na opačnou východní stranu směrem do svahu pak Vacek situoval
malé ložnice, přičemž u jedné původně plánoval vysoké okno a trubkovým zábradlím pro možnost lepšího vyvětrání lůžkovin. Byty v posledním patře Wolkeráku (3+1 a 4+1) nabízely
rozlehlou terasu a komfortní vybavení včetně
krbu. Projekt Wolkeráku počítal s
garážemi, výtopnou,
prádelnou, mandlem i
klubovnou, které architekt umístil pod prostornými terasami před domem.