Expozice Karla Kryla v Kroměříži

Osobnost Karla Kryla a především jeho originální dílo plné radosti, vtipu a poetiky a zároveň vzdoru, smutku, sarkasmu a pozdějšího rozčarování se staly podnětem pro realizaci Expozice Karla Kryla. Rozmanité dílo básníka s kytarou je plné emocí a stejně taková je i jeho expozice v Kroměříži. Nenajdete v ní vitríny s muzejními artefakty ani Krylovy osobní předměty. Naopak, expozice vás přímo vtáhne do Krylových myšlenek a jejím hlavním smyslem je vyvolat v návštěvnících pocity, prožitky a emoce.
 

Co vše uvidíte v expozici

Expozici Karla Kryla tvoří chodba se zrcadly popsanými jeho milostnou poezií, básněmi na zemi a několik místností dokreslujících atmosféru jeho děl. Sugestivní dojmy vytváří osobní prožitek z poslechu Krylových písní v pěti zvukově izolovaných komorách, kde jsou skladby umělecky ztvárněny pomocí tematické scény, videoprojekce a světelných efektů. Každá část expozice je věnována jedné písni Karla Kryla. V muzeu si zkusíte Krylovy písničky prožít a vcítíte se tak do toho, jak je prožíval sám autor.
Například expozice písně Anděl evokuje rozmlácený kostel s dojmy, které můžete v rozmláceném kostele prožít. Vžít se můžete také do písní Bratříčku, zavírej vrátka, Marat ve vaně, Blátivá stráň, Irena nebo Morituri te salutant.
Nejsou tady vitríny s muzejními artefakty či Krylovy osobní předměty, ale vše je postaveno na Krylových textech, které spolu s projekcemi a dalšími efekty tvoří naprosto ojedinělý dojem. A to je právě hlavním smyslem – vyvolat v návštěvnících pocity, prožitky a emoce. Expozice tak přibližuje člověku pocity, kterými se Kryl musel zabývat a vyrovnávat během působení v hudební sféře a především kvůli takzvanému bezdomoví: nemohl být doma ani tady, ani v exilu.
 

Slovo o Karlu Krylovi

Karel Kryl se narodil do rodiny knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu v Novém Jičíně, nicméně po záboru Sudet v roce 1938 se přestěhovala do Kroměříže. Mladý Karel chtěl být nejdříve hrnčířem po pradědečkovi, ale později se rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho písně se od roku 1966 hrály v rozhlase a první desku vydal půl roku po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Titulní píseň tohoto alba, Bratříčku, zavírej vrátka, byla později zakázána a stala se symbolem své doby. V září 1969 Karel Kryl emigroval do Německa a jeho další desky vycházely jen v exilu. Spolupracoval s redakcí Svobodná Evropa, psal básně, písně a knihy.
Do Československa se Karel Kryl vrátil až v listopadu 1989.  Nadšení ze ze sametové revoluce Krylovi vydrželo jen velmi krátce a začal kritizovat polistopadový společenský vývoj. Zemřel velmi náhle na srdeční příhodu 3. března 1994 v Mnichově, ve věku nedožitých 50 let. Pochován je v Praze, na Břevnovském hřbitově.