Osobnost Karla Kryla a především jeho
originální dílo plné radosti, vtipu a poetiky a zároveň vzdoru, smutku, sarkasmu a pozdějšího rozčarování se staly podnětem pro realizaci Expozice Karla Kryla. Rozmanité
dílo básníka s kytarou je plné emocí a stejně taková je i jeho expozice v
Kroměříži. Nenajdete v ní vitríny s muzejními artefakty ani Krylovy osobní předměty. Naopak, expozice vás přímo
vtáhne do Krylových myšlenek a jejím hlavním smyslem je vyvolat v návštěvnících pocity, prožitky a emoce.
Co vše uvidíte v expozici
Expozici Karla Kryla tvoří chodba se zrcadly popsanými jeho milostnou poezií, básněmi na zemi a několik místností dokreslujících atmosféru jeho děl. Sugestivní dojmy vytváří osobní prožitek z poslechu Krylových písní v pěti zvukově izolovaných komorách, kde jsou skladby umělecky ztvárněny pomocí tematické scény, videoprojekce a světelných efektů. Každá část expozice je
věnována jedné písni Karla Kryla. V muzeu si
zkusíte Krylovy písničky prožít a vcítíte se tak do toho, jak je prožíval sám autor.
Například expozice písně
Anděl evokuje rozmlácený kostel s dojmy, které můžete v rozmláceném kostele prožít. Vžít se můžete také do písní
Bratříčku, zavírej vrátka,
Marat ve vaně,
Blátivá stráň,
Irena nebo
Morituri te salutant.
Nejsou tady vitríny s muzejními artefakty či Krylovy osobní předměty, ale vše je postaveno na
Krylových textech, které spolu s projekcemi a dalšími efekty tvoří naprosto ojedinělý dojem. A to je právě hlavním smyslem – vyvolat v návštěvnících pocity, prožitky a emoce. Expozice tak přibližuje člověku
pocity, kterými se Kryl musel zabývat a vyrovnávat během působení v hudební sféře a především kvůli takzvanému bezdomoví:
nemohl být doma ani tady, ani v exilu.
Slovo o Karlu Krylovi
Karel Kryl se narodil do rodiny knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu v Novém Jičíně, nicméně po
záboru Sudet v roce 1938 se přestěhovala do
Kroměříže. Mladý Karel chtěl být nejdříve hrnčířem po pradědečkovi, ale později se rozhodl
věnovat hudbě a poezii. Jeho písně se
od roku 1966 hrály v rozhlase a první desku vydal půl roku po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Titulní píseň tohoto alba,
Bratříčku, zavírej vrátka, byla později zakázána a stala se symbolem své doby. V září 1969 Karel Kryl emigroval do Německa a jeho
další desky vycházely jen v exilu. Spolupracoval s
redakcí Svobodná Evropa, psal básně, písně a knihy.
Do Československa se Karel Kryl
vrátil až v listopadu 1989. Nadšení ze ze sametové revoluce Krylovi vydrželo jen velmi krátce a začal
kritizovat polistopadový společenský vývoj. Zemřel velmi náhle na srdeční příhodu 3. března 1994 v Mnichově, ve věku nedožitých 50 let. Pochován je v Praze,
na Břevnovském hřbitově.