Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Olomoucký kraj nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Trienále současného středoevropského umění je novým formátem, kterým Muzeum umění Olomouc podstatně rozšiřuje program Středoevropského fóra (SEFO). Je to také jeho nejvýraznější vstup do kontextu současných, progresivních tendencí překračujících hranice vizuální kultury.
Jeho cílem je nejen rozvíjet zájem instituce o tento geograficky i významově nestálý region, ale také reflektovat sebe sama a svou činnost. Muzeum umění je totiž samozřejmě také institucí působící v živém veřejném prostoru, nejen v tom historickém.
Trienále SEFO je tematicky zaměřené, první ročník nese název Universum. Je orientované na region v malém i velkém slova smyslu a jeho kulturní identitu, přistupuje k nim experimentálně a angažovaně. Je otevřené partnerům, mezi které patří Galerie Caesar, Univerzita Palackého, Academia film Olomouc (AFO), Divadelní Flora Olomouc, PAF či Ekologické dny Olomouc (EDO). Každý z nich také program profiluje jinak – soustředí se na aktuální ekologické či politické otázky, komunitní život apod. – a přispívá tak jeho cílenosti.
Vzhledem k okolnostem je Trienále SEFO rozprostřeno do celého roku 2021 s přesahem do období minulého (výstava Terezinália: Archeologie změny) i následujícího. Programy jsou průběžně aktualizovány a přizpůsobovány aktuální situaci. Dodržována jsou všechna potřebná bezpečnostní pravidla.
Trienále současného středoevropského umění SEFO 2021 nese název Universum. Záměr vychází z dlouholetých snah Muzea umění Olomouc o obsáhnutí středoevropské myšlenky nejen v minulosti, ale také současnosti. Existuje ještě střední Evropa? Nerozpadla se definitivně nejpozději s rokem 1989? Není už dnes jen politickou karikaturou? Anebo naopak únikem do bezpečných utopií minulosti?
Trienále na tyto otázky samozřejmě odpovědět nemůže – může je však alespoň podprahově klást. Tím, oč jde, je totiž vytváření pocitu jednolitosti, celistvosti, která je lidské existenci vlastní. Pokud už není bipolárním svět, ten lidský takovým zůstává. Napořád mezi přirozeným a konceptuálním, logickým a emocionálním, mezi časným a transcendentálním, mezi tím, co je statické, a tím, co se mění – a žije. Lze vůbec souladu dosáhnout? Těžko říct. Lze o něj však alespoň usilovat – i kdyby měl končit ekvilibriem černé díry.
Jedním z nejvlastnějších výrazů úsilí o pojetí světa, o jeho poznání a obsažení, je muzeum. Sbírkotvorná instituce, která vyjadřuje přesvědčení komunity o tom, že ví, jaké věci jsou a jak spolu souvisejí. Muzeum umění je samozřejmě případ komplikovanější, princip nicméně alespoň do jisté míry sdílí. V době vrcholící kritiky institucí jsme se rozhodli – také proto, že se jedná o ročník první a pro nás v mnohém osobní – věnovat jej právě muzeu.
Stejně jako muzeum, také trienále se v roce 2021 soustředí na poznávání světa a způsoby, jimiž se k němu vztahujeme. Umění chápe jako výraz úsilí mysli, a papír, s nímž zachází především, vnímá jako prostředek uvažování či nosič myšlenky. Zajímá jej problém systému, který lze obecně chápat dvojím způsobem – jako ideální řád, který objevujeme, estetickou (vizuální) cestou napodobujeme a učíme se mu tak, nebo jako uměle vytvářený konstrukt, který nazýváme pravdou často jen z vlastní pohodlnosti.
Faktem je, že každý své vlastní universum projektujeme, málokdo z nás je ale umí a chce sdílet. Muzeum dělá totéž, jen ve větším a s objektivizující aspirací. Ambicí trienále nicméně není svět změnit, ale věnovat mu svou pozornost. Nechce být angažované, ale podnětné. Umění totiž nechápe jako autonomní, nebo naopak služebné, ale jako schopné tvořit svět. A papír je pro to tou nejlepší metaforou.