Sny svědomí

Jubilující ProART se v roce 2024 inspiroval Rokem české hudby a dvěma výročími. Dílo skladatele Bedřicha Smetany je v roce 2024 v centru hudebního dění, kdy si připomínáme 200. výročí skladatelova narození. Současně si připomínáme 100. výročí narození významného československého choreografa Luboše Ogouna. Podobnou motivaci nesl již projekt deseti mezinárodních choreografů k Roku české hudby v roce 2014 s názvem Motion Scores. UVEDENÍ 2024: 21. 5. BRNO – Umělecko-průmyslové muzeum: SNY_SVĚDOMÍ / Smetana200_Ogoun100 – premiéra 28. 5. PRAHA – České muzeum hudby: SNY_SVĚDOMÍ / Smetana200_Ogoun100 – premiéra 17. 6. BRNO – Umělecko-průmyslové muzeum: SNY_SVĚDOMÍ / Smetana200_Ogoun100 22. 6. MORAVSKÝ KRUMLOV – Zámecká kaple: SNY_Smetana200 (v rámci ProART Festivalu) 25. 6. PRAHA – České muzeum hudby: SNY_SVĚDOMÍ / Smetana200_Ogoun100 31. 7. PRAHA – Werichova vila, open air: SNY_Smetana200 (v rámci ProART Festivalu 2024) 6. 8. JIČÍN – Valdštejnská lodžie: SNY_Smetana200 (v rámci ProART Festivalu 2024) 11. 8. SLAVONICE – Spolkový dům: SNY_Smetana200 (v rámci ProART Festivalu 2024) SNY_Smetana 200 Dvoudílný taneční večer SMETANA 200 – OGOUN 100 (Sny – Svědomí) můžeme označit jako komponovaný večer pro dvě odlišné taneční generace – tu začínající (studenty tanečních škol) a tu končící (taneční osobnosti s uzavírající se taneční dráhou). První část večera vychází ze Smetanova klavírního cyklu hraného živě(!) a současně rozvinutým o současnou hudbu skladatelky Beaty Hlavenkové na něho reagujícím. Šesti dílný hudební cyklus bude zpracován choreografy-tanečníky Martinem Dvořákem, Danielou Hanelovou a Kristýnou Vébr a současně zapojí i studenty ZUŠ. Cílem je nabídnout tvůrcům i interpretům tvořit na živou hudbu a reagovat zcela současným pohybovým slovníkem na “starou hudbu”, která v dnešní době již není choreograficky trendová, ale klade na choreografy i interprety nemalé nároky. Pracovat s hudbou – s takty, frázemi, hudebním zadáním. Jde nám o to vytvořit 6 zcela odlišných krátkých kusů v různých tanečních stylech, které budou mít jednotící prvek hudbu Bedřicha Smetany a jeho klavírní cyklus SNY. Šesti charakteristickými skladbami nazvanými Reves (Sny) se Bedřich Smetana roku 1875 vrátil po více než deseti letech ke svému nejbližšímu nástroji – klavíru. Do skladatelovy koncepce se promítly dva určující kompoziční typy: klavírní charakteristická skladba a velká virtuózní kompozice, kterou se Smetana zabýval zejména ve švédském období. Důležitá byla také autorova zkušenost s prací na symfonických básních Mé vlasti, vznikajících ve stejné době jako Sny. Pevné myšlenkové sepětí cyklu zajišťuje téma první skladby (Le Bonheur éteint / Zaniklé štěstí), které prochází s logickou důsledností celým dílem a vrací se nejnápadněji v závěrečné skladbě. Koncept a umělecké vedení: Martin Dvořák Choreografie: Martin Dvořák, Daniela Hanelová Hudba: Bedřich Smetana a Beata Hlavenková Tanec: Martin Dvořák, Daniela Hanelová a Kristýna Vébr + vybraní žáci ZUŠ Modřice Klavír: Kostiantyn Tyshko / Eliška Minářová SVĚDOMÍ_Ogoun 100 Druhá polovina večera bude patřit tanečníkům – „seniorům“. Těm, kteří nezačínají, ale naopak se blíží svému uměleckému odcházení. Tématem choreografie je ikonické dílo choreografa Luboše Ogouna – Hirošima – Svědomí, Rozkaz z éry (nejen) Baletu Praha. Osobnost Luboše Ogouna je pro vývoj českého moderního tance a baletu zcela zásadní. Vedle Pavla Šmoka to byl právě on, který vnesl do baletních souborů kamenných divadel prvky modernizmu. Luboš Ogoun byl všestranným choreografem, který vynikal značnou pohybovou invencí a režijními dovednostmi. Zejména narativní část jeho díla patří k nejlepšímu, co v historii českého tance vzniklo. Za zmínku stojí také jeho zásluhy při uvádění původních nebo málo hraných inscenací (Balada o námořníku, Hirošima, Podivuhodný mandarín, Paní mezi stíny, Škrtič a mnohé další). Vždy se hlásil k odkazu Saši Machova, který ho naučil, jak vytvářet taneční divadlo se všemi atributy dramatu. Umělec jeho velikosti českému tanečnímu světu chybí dodnes. Koncept choreografie vychází z dostupných materiálů o Luboši Ogounovi a z hudební předlohy Wiliama Bukového Hirošima/Svědomí/Rozkaz. Propojuje tedy dvě linie život Ogouna a současně pozadí jeho ikonického díla. Ogounův život je mapován autorským textem ze záznamu (hlas již zemřelého Ogouna komentujícího svůj život). Choreografie reagující na jeho dílo vychází z dostupných vzpomínek, fotografií a videonahrávek. Zkoumá choreografický odkaz původního uvedení Luboše Ogouna, ale podrobí jej aktualizaci a rozvinutí do dalších rovin formálních, obsahových, estetických nebo emociálních. Jde o jistý experiment, kde se choreografie více než padesát let stará podrobí novému tvoření a zkoumání s invencí tvůrců a interpretů Martina Dvořáka a mj. Jany Kosíkové (Přibylové) / Ivony Jeličové – emeritních sólisteky Baletu ND Brno. Autorem nové hudby je Jan Hanák alias DJ Sonority. Autor a choreografie: Martin Dvořák Hudba: DJ Sonority dle Wiliama Bukového Tanec: Jana Kosíková (Přibylová), Martin Dvořák, Ivona Jeličová a žáci Taneční konzervatoře Brno Tento komponovaný večer bude uveden v omezeném počtu repríz mj. v Českém muzeu hudby či Werichově vile v Praze a v Brně v Umělecko-průmyslovém muzeu MG nebo vilách Loew Beer a Engelsmann. (vše v jednání) Cílem projektu je přivést na jeviště několik tanečních generací a připomenout dvě významná výročí, současně však reagovat na oboje novým konceptuálním přístupem a hledáním. To vše jako oslava dvacetiletého působení ProART na české umělecké scéně. logo_ProART_2004-2024_1 (2) Za finanční podpory: st. m. Brna, hl. města Prahy, Státního fondu kultury a Ministerstva kultury 2E4A5974dram Foto: Jan Mikolášek