Novoměstská kulturní zařízení ve spolupráci se spolkem Lysina přinášejí do Nového Města na Moravě poprvé festival Jeden svět – filmový festival o lidských právech. Stáváme se součástí komunity téměř padesátky českých měst, kde se lidé mohou těšit na zajímavé a aktuální snímky.
Projekce budou probíhat od 10. do 14. dubna 2024 v hlavním projekčním sále Kulturního domu, a to pro školy i pro veřejnost. Doufáme, že se nám v Novém Městě na Moravě podaří získat a do budoucna udržet publikum, které se zajímá o dění v dnešním světě. Ten sice není růžový, nicméně vědět o podstatných věcech a být schopen je reflektovat je prvním krokem na cestě k hledání řešení.
Pro veřejnost začínáme ve čtvrtek 11. dubna, jak jinak než snímkem o nejpalčivějším tématu současnosti – válce na Ukrajině. Páteční večer bude věnován tématu veřejného prostoru a překonávání bariér mezi lidmi. V sobotu se zaměříme na ženská práva a závěrečná neděle přinese dva velmi odlišné snímky o stáří.
Festivalový jednosvětí tým NMNM: Za Novoměstská kulturní zařízení Veronika Teplá jako hlavní a mediální koordinátorka a Erik Havlík jako správce webu a sociálních sítí. Za spolek Lysina Zdenka Sokolíčková jako koordinátorka školních projekcí, dramaturgyně a moderátorka besed. Přemostění světů zajišťuje Daniel Šimek jako technická podpora v pravou chvíli na pravém místě.
KOMPLETNÍ PROGRAM PRO VEŘEJNOST:
- Čt 11. dubna: 19:00-20:45 h. dokumentární film Bílý anděl (White Angel – The End of Marinka) / následuje beseda s Iryna Zabiiaka, ukrajinskou bohemistkou a překladatelkou. Je dlouhodobě aktivní v oblasti kulturního propojování mezi Českou republikou a Ukrajinou.
- Pá 12. dubna: 19:00-20:00 h. dokumentární film Pingpongová rodina (Ping Pong Family) / následuje beseda s Martinem Nawrathem + online beseda s režisérem (Åsmundem Haslim)
- So 13. dubna: 16:00-17:35 h. dokumentární film Proti větru (Tack) / následuje beseda s Petrou Petrů a Dagmar Krišovou, která trvá do 18:15 h.
- So 13. dubna: 19:00-20:50 h. fikční film Kos v ostružiní
- Ne 14. dubna: 16:30-17:30 h. dokumentární film Domov Chagrin Valley (Chagrin Valley) / následuje panelová diskuze s Matějem Lejsalem + Ladou Žertovou + Petrou Stávkovou (besedu moderuje Petr Hladík), která potrvá do 18:15 h.
- Ne 14. dubna: 19:00 h. dokumentární film Tady Havel, slyšíte mě? (Havel Speaking, Can You Hear Me?)
INFORMACE O JEDNOTLIVÝCH SNÍMCÍCH:
•Bílý anděl
Policista Vasyl Pipa pomáhá evakuovat obyvatelstvo městečka Marjinka, které se ocitlo pod ruskou palbou. Po dobu několika měsíců zachycuje kamera na jeho helmě záběry, které jsou důkazem válečných zločinů.
Město Marjinka v Doněcké oblasti mívalo 10 tisíc obyvatel. Když Rusko napadlo Ukrajinu, museli skoro všichni utéct. Policista Vasyl Pipa a dobrovolnický tým se snaží dostat do bezpečí lidi, kteří se týdny schovávají v temných vlhkých sklepích, balí do pytlů mrtvé, poskytují první pomoc zraněným, ošetřují tržné rány od střepin. Pohybují se obyčejnou dodávkou, které místní brzy začnou říkat Bílý anděl. Na malou kameru připevněnou k přilbě snímá Vasyl dramatické události na východě Ukrajiny tak, jak se dějí. Tímto způsobem se mu podařilo natočit autentické svědectví o tom, jak Rusko vymazává Marjinku z povrchu zemského.
•Pingpongová rodina
Skupina lidí různého původu se pravidelně setkává na náměstí Schouově náměstí v Oslu, kde hrají stolní tenis. Díky sportu navazují přátelství a vytvářejí svébytnou komunitu.
Pokud to počasí dovolí, kolem oblíbených pingpongových stolů je vždy rušno. Lidé se tu rádi pozastaví, poklábosí, pozorují ostatní hráče*hráčky při hře nebo se sami zapojí do hry. Skrze společnou vášeň ke sportu překonávají jazykové bariéry a sociální rozdíly. Pestrá komunita funguje jako rodina, která spolu prožívá každodennost i důležité životní mezníky. Protože však někteří ze skupiny mají liberální názor na konzumaci alkoholu a drog, hrozí, že město stoly odstraní. Film o pospolitosti otevírá otázku, zda jsou veřejná prostranství otevřená všem stejně bez rozdílu.
•Proti větru
Sofia Bekatoru je řeckou olympijskou reprezentantkou v plachtění. Její život ale nabere zcela jiný kurz poté, co obviní vysoce postaveného sportovního funkcionáře ze znásilnění a zažehne tak první jiskru hnutí #MeToo v Řecku.
Být vrcholovým*ou sportovcem*kyní znamená odmala cestovat bez rodičů, jen se svým trenérem a týmem. Této křehké situace zneužil trenér Amalíji, další řecké sportovkyně, jež se po Sofiině otevřené zpovědi odváží promluvit. Člověk, kterému důvěřovala, ji poprvé znásilnil v jejích jedenácti letech. Dokument sleduje soudní proces, při němž je Amalíja soustavně ponižována a její obvinění bagatelizována ve snaze zdiskreditovat její výpověď i úspěšnou sportovní kariéru. Ačkoli soud nakonec rozhodne v Amalíji prospěch, ona i Sofia si uvědomují, že boj za modernizaci řeckého právního systému, kterému chybí ucelený rámec pro monitorování zneužívání mladistvých, tím teprve začíná.
•Kos v ostružiní
Hrdinkou nenucené ódy na ženskou nezávislost je svobodná žena ve středních letech, která po nečekané události začne přehodnocovat své priority a objevovat vlastní sexualitu.
Osmačtyřicetiletá Etero prodává v drogerii v zapadlé gruzínské vesnici. Do místní komunity nezapadá, nikdy se nevdala a nemá děti. Je nezávislou ženou pevných zásad, která toho mnoho nenamluví. Když jednoho rána sbírá ostružiny nad srázem, zaškobrtne a málem spadne do divoké řeky. Po hrozivém incidentu začíná okolní svět zakoušet s větší intenzitou a všemi smysly. Pozdní sexuální probuzení ale vyvádí z komfortní zóny jak samotnou Etero, tak její okolí. S nadhledem vyprávěné emancipační drama je adaptací románu Tamty Melašvili, gruzínské spisovatelky angažující se v boji za ženská práva. Stejně jako jeho protagonistka se i film vyznačuje směsí zemitosti a ležérního šarmu.
•Domov Chagrin Valley
Vypadá to tu jako na americkém předměstí 50. let minulého století. Obyvatelé Chagrin Valley, zařízení pro seniory*ky s demencí, vysedávají na předzahrádkách svých pomyslných domovů a scházejí se na náměstí, nad nímž nikdy nezapadá slunce.
„Proč jsem tady?“ ptá se devadesátiletá rezidentka Florence. Když jí zrovna slouží paměť, v jejím novém domově se jí líbí. Cení si obětavé péče ošetřovatelského týmu, s nímž ráda s nadhledem konverzuje. Rozhovory s lidmi ztrácejícími paměť zahrnují každodenní ujišťování o tom, co je zrovna za den nebo kolik je komu let. Film kromě mizejících duševních světů zaznamenává i tvrdou práci zaměstnanců*kyň, často ze sociálně vyloučených poměrů, které po noční směně v práci čeká další u nich doma. Idylickými kulisami zastřešeného maloměsta se proplétají sanitární vozíky a jeho obyvatelstvo společně tvoří svět, v němž se jedni hrouží hlouběji do minulosti, zatímco druzí s nadějí sní o lepší budoucnosti.
•Tady Havel, slyšíte mě?
Dosud nepublikované záběry z posledních tří let života Václava Havla v osobním portrétu stárnoucího exprezidenta, který vždy nadřazoval zájmy obecné nad ty vlastní.
Místo vysněného státnického důchodu, čtení a chození do divadel zůstává Václav Havel aktivním politikem ve výslužbě, který cestuje po všech kontinentech, aby šířil hodnoty demokracie. Dokument je mnohovrstevnatým příběhem o odcházení velkého muže, jenž neztrácí nadhled ani smysl pro humor. Na sklonku života se Havel zamýšlí nad svým vlastním odkazem, ale i nad obecnými hodnotami lidství a demokracie ve dvacátém prvním století. Jak nakonec sám přiznává, exprezidentství je jedno z nejnáročnějších povolání, které za svůj život vykonával.