Pátek 24. května proběhne v Horácké muzeu ve znamení talentů ZUŠ a divočiny....
Těšte se na tradiční výstavu výtvarného oboru ZUŠ Vysočina divočina (vestibul, výstavní sál) a dále pak na velkou letní výstavu s názvem Divočina – Kde příroda žije vlastním životem? (na půdě muzea).
DIVOČINA
Kde příroda žije vlastním životem?
Půda Horáckého muzea Nové Město na Moravě
25. 5. – 30. 9. 2024
Marika Bumbálková, Anežka, Hana a Martin Jelínkovi, Josefína Jonášová, Adam Kašpar,
Lucie Novotná, Jiří Plieštik, Jakub Orel Tomáš, Denisa Vodičková a absolventi ZUŠ,
Vojtěch Zikmund, Martina a Olivia Zwyrtek
Kurátor: Alice Hradilová
„To, co se zdá v přírodě chaotické, je pouze složitějším druhem řádu.“
Gary Snyder
Vysočinská divočina – zetlelé kmeny, které stravují houby, pod nimi rašící semenáčky nových stromů, mechem porostlé kameny, vrstvy spadaného listí, ve větvích balancuje plšík, sova zahnízdí v dutině vyklované strakapoudem, liška, možná vlk ... tajemné bezčasí.
Impulzem k výstavě byl neustále se opakující moment – remízek nebo oblíbené zákoutí – břízy, rozeklané vrby, keře plné ptáků a jejich hnízd… a najednou je to všechno pryč, zmizelo pod zuby motorové pily. V krajině stejně jako ve městě, na vsi a v jejich okolí – jednou mizí letitý bez, podruhé zarostlý ovocný sad, jindy staré vrby u potoka.
Právě taková zákoutí přitom inspirovala krajináře slavné Barbizonské nebo Mařákovy školy a dlouho před nimi malíře školy Dunajské – Albrechta Dürera nebo Lucase Cranacha, jejichž díla se dnes draží za miliony. V takovém prostředí si mohli romantiční básníci a umělci představovat tančící lesní víly. Divočina byla v umění přítomná už ve starověkých a středověkých spletitých rostlinných ornamentech, najdeme ji v plastikách tajemných zelených mužů na hlavicích sloupů a fasádách historických domů. Proplétá se jako zelená nit naší kulturou neustále. Hlavní inspirací byla Josefu Váchalovi, v současnosti asi nejvýrazněji raší v objektech Františka Skály.
Tendence zjednodušovat svět, zpřehledňovat jej, činit jednoduše udržovatelným (hlavně žádné spadané listí!) na jedné straně a národní parky přecpané návštěvníky toužícími spatřit kus autentické přírody na druhé... přitom za ní nemusíme jezdit až do Amazonie nebo na Boubín, kousky divočin najdeme i v našem blízkém okolí. Tedy pokud je všechny s dobrým úmyslem nevymýtíme. Stačí se projít milovskými meandry nebo zajít na Paseckou skálu.
O tom, že místo, kde si příroda může žít vlastním životem, je dobré především pro ni samotnou, snad už nikdo nepochybuje. Příkladem může být kůrovcová kauza na Šumavě a životem překypující zdravý les v bezzásahové zóně.
Na výstavě Divočina se sešli výtvarníci, kteří místní divočiny dobře znají a pro které mají, stejně jako pro generace umělců před nimi, také svoji hodnotu estetickou.
Výstava vznikla ve spolupráci s Horáckou galerií. Kurátor Jakub Orel Tomáš se na výstavy účastní jako výtvarník, podílí se na celkové koncepci a instalaci výstavy a je také autorem chill outového koutku. V prostoru půdy muzea jsme se pokusili vytvořit noční atmosféru evokující tajemná lesní zákoutí monokulturního lesa (instalace z recyklovaných papírových trubek architekta výstavy Františka Brychty a Denisy Vodičkové). Homole sochařky Mariky Bumbálkové, instalace scénografky Martiny Zwyrtek a kresby její dcery Olivie, fotografie nejen sochaře Jiřího Plieštika a fotoinstalace Vojtěcha Zikmunda, fotopast na bytosti výtvarnice Hany Jelínkové a sochařky Josefíny Jonášové, instalace lightboxů všestranného výtvarníka a dvorního muzejního restaurátora Martina Jelínka a jeho dcery, studentky grafického designu Anežky Jelínkové. A svítící houby Denisy Vodičkové s jejími absolventy výtvarného oboru ZUŠ. Nemohou chybět klasičtí krajináři – Adam Kašpar a jeho rozměrný obraz Údolí Doubravy a skicy ze Žákovy hory, drobné obrázky Lucie Novotné ze západní Vysočiny. Otázky, jestli je náš dnešní přístup k divoké přírodě jiný než dříve, když jsme byli na přírodě bezprostředně závislí, příroda uklizenější nebo divočejší a jak by to mělo ideálně vypadat, jsme položili krajinnému ekologovi Petrovi Halasovi v doprovodném podcastu.
Naše výstava je nízkonákladová stejně jako mysteriozní a formativní zážitky, které na vás v místních divočinách čekají – ranní slunce prozařující vrby u říčního meandru u Petrovic, srnky vycházející na louku z houštin u Kubových rybníčů, štěbetajících ptáků plný šípkový keř...
Zároveň s výstavou probíhá v ostatních prostorách muzea výstava žáků výtvarného oboru novoměstské Základní umělecké školy na stejné téma s názvem Vysočina Divočina.