Třemošnice, městečko pověstí v Železných horách
Do
Třemošnice se dostanete pohodlně motoráčkem z
Čáslavi. Cesta je přímo vyhlídková a zastávku si můžete udělat ve
Žlebech, kde se nachází novogotický
zámek a
obora s bílými jeleny. Část cesty můžete jít i pěšky a projít si krásné
Chittussiho údolí u řeky
Doubravy.
Nenápadné městečko pod
Železnými horami má ve znaku
tři mošny. Podle pověsti, když nepřítel dobyl hrad
Lichnici, utekly tři dcery tamního rytíře tajnou podzemní chodbou k lidu pod hradem. Prosily, aby jim lidé pomohli a za pomoc nabízely tři mošny peněz. Skutečný původ názvu města i znaku je však prozaičtější a souvisí se zdejším hojným výskytem stromu střemchy. Ale kdo ví…
Když v roce 1610 hrad Lichnice vyhořel, přemístil Zikmund Robmháp své sídlo na tvrz do
Třemošnice. Na místě někdejší tvrzi dnes stojí
památkově chráněný zámeček, jedno z Carretto-Millesimovských venkovských sídel 17. a 18. století. Součástí zámku je kaple, která je dnes přístupná veřejnosti. Začátek průmyslové výroby a příliv obyvatel pro obec znamenal rok 1816, kdy Jan Josef Zvěřina založil
železárny Hedvikov. Důležitým dnem pro Třemošnici byl 1.červenec
1994, kdy obec získala
statut města a s ním i městský znak.Turistické značky vedou na krásná místa kolem Třemošnice do všech světových stran. Posilněte se v místní cukrárně a vydejte se na cestu.
Berlova vápenka, unikátní památka české techniky 19. století
Oblast
Železných hor je spojena s těžbou vápence. V Třemošnici (Závratci) byla kolem roku 1880 vystavěna vápenka, ke které firma David Berl v roce 1893 přistavěla ještě jednu menší. Vápenka fungovala s různými drobnými úpravami a občasnou modernizací až do roku 1960. Poté se její brány zavřely na dlouhých 50 let. Od roku 2010 je
Berlova vápenka zrekonstruována a navštívit zde můžete
expozici vápenictví. Mezi vápenkou a povrchovým lomem v Prachovicích vedla dodnes patrná
nákladní lanovka o délce 5 km, svého času nejdelší v Čechách. Dnes vás do Prachovic dovede
naučná stezka Historie vápenictví. Berlova vápenka je
významnou technickou a kulturní památkou pro svou autentičnost i zachovalost celého technologického systému pecí, včetně unikátního zavážecího zařízení.
Lovětínská rokle, skalnatý ostrov divočiny
Lovětínská rokle, asi 1, 5 km dlouhé údolí je součástí národní přírodní rezervace a evropsky významné lokality
Lichnice – Kaňkovy hory. Hlavní část lesního porostu na strmých skalních stěnách tvoří
bukové lesy. Od roku 2007, kdy zdejší lesy zpustošily větrné smrště, je území
bezzásahové. Polámané a vyvrácené stromy zde byly ponechány k přirozenému zetlení a obnažené plochy postupně osídluje původní vegetace. Lovětínská rokle je
ostrovem divočiny v okolní kulturní krajině a útočištěm pro mnoho vzácných živočichů a rostlin. Lovětínský potok, který roklí protéká, vytváří vhodné podmínky pro rozmnožování silně ohroženého
mloka skvrnitého. Na skalních výchozech pravidelně hnízdí
výr velký a v okolí potoka roste česnek medvědí. Lovětínskou roklí vede
naučná stezka Lovětínská rokle a naučná stezka
Historie vápenictví. Ponecháno samovolnému vývoji je i krásné
Hedvičino údolí kterým vede naučná stezka a dovede vás k rybníkům Dolní Peklo a Horní Peklo.
Dívčí kámen, vyhlídka s otisky podkov
Než dojdete na hrad
Lichnici, odbočte v Podhradí k vyhlídce
Dívčí kámen. Až se pokocháte nádherným výhledem do Čáslavské kotliny, na zámek
Žleby a na
Lovětínskou rokli shora, podívejte se pod nohy. Na okraji skalního ostrohu spatříte
otisky dvou podkov. Jsou tady ještě z doby, kdy krásná, ale krutá hradní paní Milada posílala rytíře na jistou smrt, když se měli v plné zbroji na uhlazené skále s koňem třikrát otočit. Jen jeden rytíř na ni vyzrál, když vložil svému koni do podkov démanty. Třikrát se otočil a proklál šťastné Miladě srdce šípem jako odplatu za zmařené životy rytířů.
Zřícenina hradu Lichnice, romantická dominanta kraje
Hrad Lichnice je nepřehlédnutelnou dominantou
Železných hor. Říká se, že ve zdejších hlubokých lesích kdysi při lovu zabloudil sám český kníže. Snesla se tma a kníže nevěděl, kudy kam. Až na temeni strmé skály uviděl obrys hradu a v jeho oknech světlo. Zatroubil na lovecký roh a hradní pán ho pozval dál. Když druhého dne kníže odjížděl, řekl: „Včera mi zasvitlo světlo v oknech tvého hradu jako jitřní hvězda z oblohy. Proto ať od nynějška slove tvůj hrad Světlice a ty sám rytíř Světlický!“
Rytíř Světlický byl dle pověsti Lidumil z rodu Ronovců. Ronovci opravdu dostali panství darem od krále a hrad Světlík, německy Lichtenburk a zpátky počeštěně
Lichnice dal vystavět kolem roku 1250 Smil ze Žitavy. Tento šlechtic, který se od roku 1251 psal již jako Smil z Lichtenburka, patřil k předním představitelům české šlechty. Později se
Lichnice stala hradem královským, pobýval zde i sám Karel IV. V dalších staletích byl hrad obléhán husity i Švédy a nakonec byl mezi hrady, které po roce 1648 nařídil Ferdinand III. rozbořit, aby je nemohl využít nepřítel.
Hrad byl pravidelného trojúhelníkového tvaru. Východní část s bránou a přístupovou cestou byla chráněna dodnes dobře patrným hlubokým příkopem s valem, severní část strmou
Lovětínskou roklí. V obvodové hradbě byla začleněna obytná věž. Od roku 1989 byly na hradě prováděny opravy hnutím Brontosaurus a Ekocentrem Pardubice. V roce 2017 byla ve zbytku severní věže otevřena
rozhledna Milada. Oficiálně je dnes již romantická zřícenina kdysi mohutného a významného hradu otevřena od dubna do září. Přímo na hradě se lze podrobněji seznámit nejen s historií hradu, ale také s
geologickou historií zdejší krajiny.
Železné hory jsou zařazeny do systému geologicky významných území ČR, tzv.
národních geoparků, a na Lichnici se nachází jedno z
bezobslužných informačních stanovišť. Lichnice je také
tradičním zimovištěm netopýrů a vrápenců. Ti svůj zimní spánek tráví v prostorách dvou zdejších sklepů. V průběhu roku se zde konají i různé akce. Rytířská klání, folkové koncerty nebo zimní táboření.
Žižkův dub, strážce hradu, který pamatuje 750 let
Poslední zastávkou výletu je památný strom
Žižkův dub, který patří k
nejvýznamnějším památným stromům v České republice. Má výšku 21 m a obvod kmene 923 cm. Dub letní byl vysazen při stavbě hradu Lichnice nedaleko brány vnějšího opevnění kolem roku 1250. Stáří dubu se tak odhaduje na úctyhodných
750 let. Na původní tabulce umístěné na kmeni stálo: „Přes 600 let tu stojím u staré hradní cesty. Viděl jsem hrad stavěti, jeho slávu, obléhání, zánik. Kéž bych se dočkal šťastných dnů příštích věků.“ Strom je nazýván Žižkův dub podle dvou výprav husitů, kteří hrad dobývali. Ani jedné se však Žižka neúčastnil. Za dlouhá staletí svého života zažil dub mnoho událostí, zná spoustu příběhů i pověstí. Zkuste se na chvíli zastavit a zaposlouchat se, třeba zachytíte jeho vyprávění.