Úvod > Výlety > Výlety s příběhem > Příběh "básníka dřeva" architekta Dušana Jurkoviče

Příběh "básníka dřeva" architekta Dušana Jurkoviče

Pestrobarevné lázeňské domy v Luhačovicích, pohádkové turistické chaty Libušín a Maměnka v sedle Pusteven poblíž hory Radhošť i zbrusu nová rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm – to je jen namátkový výběr staveb slovenského architekta Dušana Jurkoviče (1868–1947).
Všechny Jurkovičovy stavby mají originální styl, výrazně ovlivněný lidovou architekturou. Často kombinují dřevo a hrázděné zdivo, výrazné barvy, mozaiky a keramické prvky. Jsou rozpoznatelné na první pohled, typické, a přitom je každá jiná, ať už barevností nebo motivy dřevořezeb. Kde se tenhle osobitý styl zrodil a proč se právě Jurkovič natolik inspiroval lidovým uměním?

Dřevěná léta

PustevnyI u architekta Jurkoviče je třeba za vším hledat rodinné kořeny. Otec Juraj Jurkovič byl známý slovenský vlastenec a patřil k zakladatelům Matice Slovenské, velkou znalkyní a propagátorkou lidového umění byla i matka. Poté, co nadaný synek vystudoval vídeňskou školu uměleckých řemesel, měl už lidovou architekturu v malíčku a s nejpoužívanějším materiálem to uměl tak, že se mu přezdívalo "básník dřeva".

Když začal navíc pracovat v ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně, ocitl se ve správné době na správném místě. V té době vznikly jeho nejznámější dřevěné stavby v secesním slohu s bohatým stylizovaným dekorem, zejména turistické chaty Maměnka a Libušín na Pustevnách, výletní hostinec Peklo u Nového Města nad Metují, Jiráskova turistická chata na Dobrošově, jedna z křížových cest na Svatém Hostýně i komplex lázeňských pavilonů v Luhačovicích. Jurkovič se také podílel na budování kopií lidových staveb pro Národopisnou výstavu roku 1895 v Praze a spřátelil se s Mikolášem Alšem, Jožou Uprkou a dalšími umělci.
 

Rodinná vila, rozhledna a mohyla

Jurkovičova vilaV roce 1899 se Jurkovič usadil v Brně, kde našel i svoji životní partnerku Boženu Bartelmusovou. Nahlédnout do jejich soukromí můžete v rodinné vile, kterou Jurkovič v roce 1906 postavil ve svahu nad údolím řeky Svratky nejen pro bydlení své rodiny, ale i jako ukázku svého osobitého stylu i tehdejších evropských trendů v architektuře. Po jejím dokončení zde uspořádal výstavu svých interiérových prací, dnes je vila součástí brněnské Moravské galerie.
 
Po vzniku samostatné republiky Jurkovič přesídlil do Bratislavy a stal se vládním komisařem pro zachování uměleckých památek na Slovensku. Málokdo ví, že Jurkovič se v té době podílel na výstavbě vojenských hřbitovů a památníků v západní Haliči, je rovněž autorem monumentální mohyly a mauzolea Milana Rastislava Štefánika na Bradle a jeho posledním velkým dílem byly stanice lanovky z Tatranské Lomnice na Lomnický štít, byť stavitelé se od původních projektů k jeho nelibosti výrazně odchýlili.
 
Milou kuriozitou mezi Jurkovičovými stavbami je rozhledna na Karlově kopci nedaleko Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, která si na svou realizaci musela počkat 116 let. Antonín Závada, architekt, který se specializuje na dřevostavby a lidovou architekturu, upravil původní náčrty z roku 1896 tak, aby odpovídaly dnešním požadavkům, přitom však využil tradičních technologií a dobových pracovních postupů. Rozhledna byla slavnostně otevřena v roce 2012.

Celý popis