Ten moment v Dobré Vodě si
MUDr. Jan Ševčík dodnes přesně pamatuje, byť od něj uplynulo téměř 50 let. Asistentky Státního zdravotního ústavu mu právě dovezly čerstvé výsledky krevních rozborů několika desítek dětí, které v tamním zařízení trávily jedenáctý den „školy v přírodě“. „Poprvé jsem u nich viděl n
ormální červené krvinky v dostatečném počtu a s dostatečnou
koncentrací hemoglobinu,“ vzpomíná dnes Dr. Ševčík, doyen zdejší hygieny, který spolu s kolegy bez nadsázky zachránil zdraví několika tisíc dětí narozených v
šedesátých až osmdesátých letech 20. století.
Jakmile totiž děti odjely z kraje zamořeného vysokými koncentracemi
jedovatého oxidu siřičitého, okamžitě jejich krevní dřeň začala produkovat normální krvinky. Spolupráce s pražskými lékaři skutečně vedla k osvícenému rozhodnutí Rázlovy vlády č. 111/1969: Na
program škol v přírodě a lepší výživu byla okresům
Chomutov,
Most,
Teplice,
Ústí nad Labem (a částečně
Děčín,
Louny,
Litoměřice) poskytnuta štědrá dotace. Děti tak mohly vyjíždět
dvakrát ročně.
Vedle vynálezu “škol v přírodě” se tým hygieniků a lékařů zasadil i o hodnotnou stravu. Dětem často chyběl i
vitamín C. Hygiena proto hledala cesty, jak chybějící složky potravy dětem plošně doplnit. Tak vznikly legendární školní
svačiny v podobě jogurtu s ovocnou marmeládou. Jen v teplickém okrese šlo o 17 tisíc kusů den co den, ve všech dotčených okresech v kraji pak více než 70 tisíc. Svůj efekt ale opatření mělo: Zatímco
na začátku školního roku 1969/1970 měřily severočeské děti
o 12 centimetrů pod celostátním průměrem, o
tři měsíce později střední hodnotu dokonce
předehnaly.
V roce 1987 Školský úřad
Teplice dokončil stavbu velkokapacitního areálu ve
Světlé nad Sázavou.
Svačinky zůstaly
do začátku 90. let,
školy v přírodě do konce 90. let, prakticky do zrušení okresních úřadů.