V Československu došlo k
prvním pokusům s plošnou aplikací chemických látek ze vzduchu v létě
1926, čímž jsme se zařadili mezi průkopníky v tomto oboru. Práškovaly se lesy napadené bekyní mniškou. Armáda zapůjčila dva dvouplošníky Aero A11, včetně posádek a pozemního personálu. Československo se tak zařadilo mezi
první země světa, kde byl tento způsob aplikace použit. Letecká aplikace se nejprve využívala převážně při práškování lesů, později i polí z důvodu přívalu mandelinek (později dalších škůdců) a hospodářských ploch. Pro letecké práškování se upravovala víceúčelová letadla. Stroj, zkonstruovaný výhradně pro práškování, však chyběl.
Specifický způsob nasazení letadel při aplikaci chemikálií ze vzduchu vyžadoval
speciální konstrukci šitou na míru. Letoun musel s plným nákladem startovat a přistávat na neupravených krátkých plochách, bezpečně létat v nízkých
výškách 5 – 20 metrů nad zemí při
nízké rychlosti a mít
dobrý výhled za téměř všech okolností (i při náklonech nízko nad zemí). Už vzhledem k agresivním práškovacím chemikáliím musela být konstrukce letounu
velmi robustní a odolná. Při vývoji se také počítalo s tím, že s letounem budou zemědělci zacházet hrubě.
Čmelák byl potažený tesilem
Z-37 byl tedy
samonosný dolnoplošník s celokovovým křídlem, trupem svařeným z ocelových trubek
potaženým tesilovou tkaninou s podvozkem ostruhového typu. Za pilotní kabinou se nacházela
nádrž o objemu cca 700 litrů na tekuté, práškové a granulové chemikálie. Pod trupem bylo buď
rozmetadlo sypkých materiálů, nebo tekutých. Za nádrží se krčil v nepříliš pohodlném prostoru mechanik.
První vzlet prototypu nového zemědělského letounu Z-37 se odehrál v sobotu
29. června 1963. Od roku 1965 se pomalu rozbíhala
sériová výroba v
Kunovicích a letadlo dostalo populární jméno
Čmelák.
Po roce 1989 byly některé letouny
Z-37A přestavěny na „
cestovní“, místo kotle na chemikálie a místa pro technika byla do letadla vpravena dvě až tři sedadla pro cestující. Stroj se používal pro
vyhlídkové lety nebo fotolety.