Podle
tradice uchovávali
plasští cisterciáci Žižkův palcát v jedné z klášterních kaplí, snad jako
připomínku husitských válek, jež přestavovaly velmi dramatické období v dějinách zdejšího řádového domu. Zároveň mohla zbraň symbolizovat odhodlání, se kterým bylo tehdy rozvrácené opatství později v baroku opět vybudováno. Poslední cisterciák ochraňující tento symbol odhodlání a pevnosti byl podle tradice opat
Celestin Werner, jenž si jej nechal u sebe i po nuceném odchodu roku 1785 při zrušení kláštera.
O jeho pravosti neexistují žádné písemné dokumenty ani jiné faktické podklady. Jediný písemný doklad o této
zbrani je až z 19. století, kdy přibližně v roce 1841 za vlastnictví kancléře
Metternicha proběhlo v klášteře v Plasích předání palcátu. Jeho vrchnostenští úředníci dále zbraň předali na zámek Kynžvart jako součást sbírek muzea kuriozit.
Předmět se do
Plas vrací po více než
230 letech a to díky správě státního zámku Kynžvart, která jej do Plas zapůjčila.