Český volejbal – Historie 80.let

Na ME 1985 získávají muži stříbrné medaile a ve stejném roce obsazují 3. místo na prestižním Světovém poháru v Japonsku. Prosazují se i ženy ziskem bronzové medaile na ME 1987. A pokračují klubové úspěchy v evropských pohárech: muži ČH Bratislava končí druzí v PMEZ 1980 a v roce 1981 získávají PVP. Ženy RH Praha vítězí v roce 1980 v PMEZ a v letech 1983-84 obsazují ve finále PVP 2. a 3. místo. Závěr dekády již tak radostný není. Muži se poprvé v historii nekvalifikují na ME 1989 a radostná nejsou ani vystoupení našich juniorských reprezentací. Lépe jsou na tom děvčata se ziskem dvou bronzových medailí z MEJ 1982 a 1984, ale v roce 1988 končí sedmé. Chlapci se v roce 1984 na MEJ poprvé nekvalifikují a na zbývajících třech s naší účastí se pohybují mezi 6. až 10. místem. Z tohoto pohledu nemohou být vyhlídky na úspěchy seniorských reprezentací i nadále optimistické.

Hlavní akci roku - Olympijské hry v Moskvě – poznamenávají problémy na mezinárodní politické scéně, které vrcholí neúčastí většiny západních zemí, přidávajících se k bojkotu her sportovci USA. Naši volejbalisté, kteří neprošli sítem kvalifikací, získávají možnost startu v roli náhradníků. Také kategorie žen je doplněna týmy z „prosovětských“ zemí, naše volejbalistky však nejsou ani mezi náhradníky. Na olympijském turnaji mužů startuje 8 zemí socialistického bloku, s nimi „neutrální“ Brazílie a tehdy politicky silně „levicová“ Itálie. Náš výběr se dostává do skupiny s celky SSSR, Kuby, Bulharska a Itálie. S domácím týmem sehráváme celkem solidní zápas se ziskem jednoho setu. Pak přichází na řadu Itálie, které máme co oplácet z předchozích velkých turnajů. Vedeme 2:1 na sety, Italové si vynucují pátý set, v tom vedeme 5:3, pak již uhráváme pouhé 2 míče s konečným výsledkem 7:15 a 2:3. S Bulhary to je ještě horší (0:3) a vydřené vítězství 3:2 nad Kubou nás posouvá do bojů o 5. - 8. místo. Tam prohráváme s Brazilci, opakovaně s Bulhary a končíme osmí. Nikdo ještě netuší, že to bylo poslední vystoupení československého šestkového volejbalu na OH.

Od zisku posledních evropských medailí dělí obě seniorské reprezentace již 10 let a na Mistrovství Evropy v Bulharsku se musí nejdříve probojovat. Z kvalifikačních skupin postupují obě bez porážky (ženy dokonce beze ztráty setu) a oba celky odjíždějí na šampionát v omlazených sestavách. Muži hrají ve Varně, kde ve skupině vítězí hladce nad Itálii i Španělskem a do finále postupují jako druzí po prohře 1:3 s Polskem. Finále zahajují dvojicí porážek od Bulharů (1:3) a Sovětů (2:3) a v závěrečných bitvách vítězí shodně 3:2 nad Rumunskem a NDR. Horším poměrem setů končí za bronzovými Bulhary na 4. místě a od medaile je dělí i trošku smůly. V utkání se SSSR vedli již 2:0 na sety a přes porážku je tento zápas doma považován odborníky i tiskem za „blýskání na lepší časy”. Ženy mají za úkol skončit v Sofii mezi šestkou nejlepších a vylepšit 7. pozici z předchozího šampionátu. Po hladké úvodní prohře se SSSR a výhrách nad Rumunskem a Jugoslávií postupují stejně jako muži do finále. Tam již jsou všechny soupeřky nad jejich síly a obsazují 6. příčku po prohrách s Polskem (2:3), Maďarskem, Bulharskem a NDR (shodně 1:3). Obě družstva tak splňují „výkonnostní cíle“ a současně si zajišťují přímý postup na další evropský šampionát.

Mezi čtyřiadvacítku mužských týmů, startujících na Mistrovství světa mužů v Argentině, se kvalifikují také naši volejbalisté. Ženy na MS v Peru chybí. Sestava mužů se oproti evropskému šampionátu takřka nemění a ve skupině v Mendoze je čeká příjemný úvod v podobě trojice výher s Irákem, Libyí a Brazílií. Do semifinálové skupiny postupují bez porážky spolu s Brazilci. Tam na ně čeká ledová sprcha v podobě tří porážek za sebou: s Bulhary uhráváme dva sety, se Sověty jeden a s Poláky ani jeden. Znamená to pád do bojů o 9. místo, které získáváme výhrami s Kanadou a Kubou. Je to naše dosud nejhorší umístění na světovém šampionátu a tedy velké zklamání. Slabou náplastí se stává výhra ve skupině nad Brazilci, kteří se stávají největším překvapením turnaje s postupem do finále proti SSSR a ziskem historicky prvních (stříbrných) medailí. Z Mistrovství Evropy juniorů v NSR přiváží náš výběr chlapců bronzové medaile, děvčata obsazují 6. příčku.

Oba naše celky si účast na Mistrovství Evropy v NDR zajistily na šampionátu předchozím. Muži zahajují skupinu v Erfurtu hladkou výhrou nad Finskem, s volejbalisty Nizozemska vyhrávají první dva sety s osmičkou, pak si situaci komplikují a vítězí až po pěti setech. Znamená to postup do finále společně se Sověty, na které ve skupině podle očekávání neuhráváme ani set. Finálové boje se odehrávají v Berlíně a v prvním duelu s Itálií se očekává naše výhra. Opak je pravdou. Po dvou vyhraných setech máme ve 3. sadě za stavu 15:14 mečbol, který zůstává neproměněn a od této chvíle jsou pány na hřišti Italové (2:3). Polákům žádné potíže neděláme, naštěstí se nám daří přehrát hladce domácí celek NDR a závěrečná prohra s Bulhary znamená konečné 5. místo. Stejně jako u mužů čekají na naše ženy v základní skupině celky SSSR a Nizozemska, doplněné Rumunskem, považovaným za klíčového soupeře v boji o postup do finále. Tento předpoklad se potvrzuje, po povinné výhře nad Nizozemskem prohráváme rozhodující duel s Rumunkami nečekaně hladce 0:3 a stejně hladká je i porážka od SSSR. Třetí místo ve skupině nás posouvá do bojů o 7.  – 12. místo, kde porážíme postupně Švédsko, Itálii, Francii (tu až v pátém setu) a prohraný pětisetový duel s Polkami znamená konečné 8. místo. V obou případech další sestup našich týmů na žebříčku evropské elity.

Další Olympijské hry v Los Angeles bojkotují na oplátku za hry moskevské země socialistického bloku a jejich volejbalové reprezentace (včetně té naší) mají v tomto roce „prázdniny“. Olympijské medaile získávají celky mužů USA, Brazílie a Itálie, v ženách ČLR, USA, Japonsko. K jediným úspěchům našeho volejbalu v tomto roce patří bronzové medaile našich děvčat na Mistrovství Evropy juniorek ve Francii s konečným pořadím: SSSR, Itálie, ČSSR. K úspěchům klubovým patří také 3. místo žen RH Praha ve finále PVP.

Trvá dlouhých 14 let, než si naši volejbalisté opět sáhnou na medaile z prestižní soutěže. Tou se stává Mistrovství Evropy 1985 v Nizozemsku se ziskem stříbra zásluhou mužů. Přímý postup jim zajistilo 5. místo na šampionátu předchozím. Skupinu hrají ve Zwolle a po výhrách nad Polskem, Španělskem a Rumunskem postupují do finále v Amsterodamu z 1. místa. Po úvodní hladké prohře s celkem SSSR však vítězné tažení pokračuje dál: Francie 3:1, Bulharsko 3:0 a Itálie 3:1. Kapitán našeho celku Cyril Krejčí je navíc vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Volejbalistky se na šampionát dostávají přes vítěznou kvalifikaci v Portugalsku a po dobrém začátku v základní skupině v Anheimu s výhrami nad Bulharskem a Řeckem narážejí na celek NDR. Z haly odchází s prohrou 1:3. Závěrečná výhra 3:2 nad NSR je posunuje do finále, kde prohrávají s domácím Nizozemskem 0:3, stejně hladce se SSSR a po závěrečné výhře 3:1 nad Itálií končí těsně pod stupínky vítězů. Konečné 4. místo je navíc velice dobrým signálem před blížícím se MS, jehož pořadatelství bylo svěřeno ČSSR. Zisk stříbra znamená pro družstvo mužů přímý postup nejen na MS 1986 a ME 1987, ale také účast v 5. ročníku Světového poháru, kde získává 3. místo (navíc jen horším poměrem setů) a potvrzuje tím svůj návrat mezi elitu. V Ósace náš celek poráží postupně 3:1 Egypt, 3:0 Japonsko a prohrává 1:3 s Argentinou. V Hirošimě poráží 3:1 Jižní Koreu a 3:2 Brazílii, v Tokiu 3:1 SSSR a na závěr prohrává 0:3 s Američany, kteří v osmi utkáních ztratili pouze 4 sety a porazili i Sověty. Konečné pořadí: 1. USA, 2. SSSR (sety 18:8), 3. ČSSR (sety 16:11), Brazílie, Argentina, Japonsko, Jižní Korea a Egypt. Naše juniorky mají premiéru na MS v Itálii a s bilancí 4 porážek a 3 výher (mj. 3:2 nad SSSR) obsazují 10. místo.

Úvodní utkání s Bulharskem v základní skupině Mistrovství světa mužů ve Francii je považováno za klíčové. V Clermont-Ferrand se ale vstup do turnaje našim nedaří a prohrávají 0:3. Stejně končí s Brazílií (0:3) a hladká výhra nad Egyptem znamená pokračování v bojích mezi třetími celky ze skupin v Toulouse. Také zde úvodní duel s Francií naši nezvládají (0:3) a dvě následující výhry s ČLR a Itálií je posunují do bojů o 5. - 8. místo. V těch podléhají Kubě i Argentině a zbývá na ně konečné 8. místo. Výsledky ukazují, že úspěchy předchozího roku byly pouhou výjimkou, a že na trvalý post mezi světovou elitou naši muži nemají. Osmá příčka jim však zabezpečuje přímý postup na další MS. Při Mistrovství světa žen v ČSSR se na utkání kvalifikačních skupin mohou těšit diváci v Plzni, Brně, Olomouci a Žilině, na semifinálové v Ostravě a Praze, kde probíhají zápasy o medaile. V domácím týmu panuje bojovná nálada, která spolu se 4. místem na předchozím ME hodně slibuje. Mluví se převážně o prvním utkání s Bulharskem, které má ambice našeho týmu potvrdit. Bohužel, v Žilině naše hráčky prohrávají 2:3 a výsledek je oplakán. Po prvních dvou prohraných setech (v prvním vedeme 14:11 a neproměňujeme 7 setbolů!) nepříznivý vývoj utkání srovnávají, ale víc už se jim bohužel nepodaří. V dalším utkání jim Kanada neklade odpor (3:0), ale hráčky Jižní Koreje jsou opět nad jejich síly (0:3). Postup mezi tucet týmů, soupeřících ještě o medaile, již moc nadějí nedává. Po dalších hladkých prohrách s exotickými soupeřkami z Peru, Brazílie, Kuby a USA se opakovaně utkávají s Bulharskem a tentokrát výhra 3:1 znamená konečnou 11. příčku. Pro všechny obrovské zklamání, které potkává i další evropské celky. Z nich dopadá nejlépe se 4. místem tým NDR, SSSR končí šestý, Itálie devátá. Medaile si z Prahy odvážejí Číňanky, Kubánky a Peruánky. Na Mistrovství Evropy juniorů v Bulharsku jsou úspěšnější děvčata (4. místo), chlapci končí na nelichotivém 10. místě.

Na Mistrovství Evropy v Belgii mají oba naše týmy zajištěný přímý postup. Mužům se však začátek turnaje vůbec nevydaří. První dva zápasy s papírově slabšími soupeři (Řeckem a Švédskem) prohrávají po pětisetových bitvách a následné výhry nad Bulharskem a Belgií (se štěstím 3:2) je posouvají alespoň do bojů o 5. - 8. místo. Tam vítězí hladce nad Španělskem a po boji nad Jugoslávií (3:2). Závěrečná hladká prohra s Nizozemci znamená konečné 6. místo. Obhajoba stříbra z Amsterodamu se nevydařila. Ženy se naopak předvádějí velmi dobře. Ve skupině mají SSSR, Nizozemsko, NSR, Polsko a Itálii. Tým SSSR je jasným favoritem, ale všechny ostatní celky mají šanci a chuť dostat se do semifinále. Jejich vyrovnanost se potvrzuje a ze vzájemného poměřování sil vycházejí nejlépe naše hráčky. Po prohrách se SSSR (1:3) a Itálií (0:3) a výhrách nad Nizozemskem, NSR (shodně 3:1) a Polskem (3:0) postupují do finále z 2. místa. Po hladké semifinálové prohře s NDR je čeká ještě závěrečný duel o bronz s Bulharskem, ve kterém vítězí 3:0, a po dlouhých 16 letech přivážejí domů medaile. Nejlepší hráčkou mistrovství je vyhlášena Lucie Václavíková.

Na světovou volejbalovou elitu čekají Olympijské hry v Soulu a po 12 letech opět s kompletní účastí nejlepších celků zemí obou politických protipólů. Našich reprezentací se tyto hry již od roku 1976 netýkají, svaz je nepřihlašuje ani do kvalifikací. V mužích si medaile z Jižní Koreje odvážejí celky USA, SSSR a Argentiny, v ženách SSSR, Peru a ČLR. Na juniorských Mistrovství Evropy v Itálii končí náš výběr chlapců na 8. místě a výběr dívek na 7. místě. Zvláště v případě dívek je to zklamání.

Na Mistrovství Evropy mužů ve Švédsku se poprvé v historii naši muži nekvalifikují a náš volejbal má zastoupení pouze na Mistrovství Evropy žen v NSR. Díky 3. místu z předchozího ME je to s přímým postupem a navíc v roli jednoho z favoritů na medaile. Tyto naděje posiluje úvodní výhra 3:1 nad Polskem ve skupině, ale již po druhém utkání přichází rozčarování z hladké prohry s Itálií. Výsledková „houpačka“ našeho týmu pokračuje dál: po výhrách nad Bulharskem a Francií (shodně 3:1) přichází těsná prohra s NDR (2:3) a účast již pouze v bojích o 5. - 8. místo. V nich naše hráčky vítězí nad Jugoslávii i domácím celkem a končí na 5. místě. Zastoupení v tomto roce máme ještě při premiéře Mistrovství světa kadetů v Dubaji (SAE), kde naši chlapci obsazují 9. příčku.

Od posledních medailí naši reprezentaci dělila již dekáda a bylo tedy nutné podstoupit kvalifikační boje. Ze svých skupin postoupili muži a ženy bez porážky, ženy dokonce neztratily ani set. Ovšem těžko někdo mohl kalkulovat s tím, že by se po předchozích neúspěších volejbalisté mohli postavit na stupně určené nejlepším. Nicméně československý volejbal toužil po tom, aby mohl získat sebedůvěru alespoň náznakem obratu k lepšímu. Muži nakonec zůstali těsně pod stupni vítězů čtvrtí. Ženy chtěly skončit mezi šestkou nejlepších, po postupu ze skupiny ale všechny soupeřky byly již nad jejich síly a skončily šesté.

Naši volejbalisté si sáhli na medaile z vrcholné soutěže po dlouhých 14 letech.
Na ME v Nizozemsku byli stříbrní, poraženi pouze týmem SSSR. Co se stalo? Čím uspěli?
 
Cyril Krejčí, kapitán družstva a oceněný nejlepší hráč turnaje, to vysvětlil dvěma důvody. Prvním důvodem byla podle něj výška hráčů. S postupem let se začínali v reprezentačních týmech prosazovat stále více dvoumetroví a vyšší hráči, ale naše reprezentace se tomuto trendu dokázala plně přizpůsobit až v poslední době. A jako druhý důvod uvedl: “Podle mého názoru rozhodla o výsledku většiny utkání psychika. Já vím, říká se: Jakápak psychika, kdo umí, ten umí. Odpovím otázkou: A co když umí všichni? Ve volejbale nejsou remízy. Vyhrané zápasy vyhraje pak ten, kdo si nejvíce věří.” Byl přesvědčen, že naší reprezentaci dodalo sebedůvěru vítězství nad Polskem, kterou pak nezlomila ani hladká prohra  se Sovětským svazem. Při večeři pronesl: “Do konce mistrovství nepohrajeme už ani zápas.” Dřív by se tomu spoluhráči jen útrpně usmáli, nyní to brali jako hotovou věc.

Zisk stříbra znamená pro družstvo mužů přímý postup nejen na MS 1986 a ME 1987, ale také účast v 5. ročníku Světového poháru v Japonsku. Družstvo odlétá do „země vycházejícího slunce“ skromně a ani experti mu na tomto turnaji nedávají moc šancí. Skutečnost však překonává očekávání. Zápas od zápasu reputace našeho celku roste a konečné 3. místo (navíc jen horším poměrem setů) potvrzuje jeho návrat mezi elitu. V Ósace náš celek poráží postupně Egypt, Japonsko a prohrává s Argentinou. V Hirošimě poráží Jižní Koreu a Brazílii, v Tokiu SSSR a na závěr prohrává s Američany, kteří v osmi utkáních ztratili pouze 4 sety a porazili i Sověty. Štefan Chrtianský je vyhlášen nejlepším blokařem turnaje.

Světový šampionát byl poprvé rozdělený, muži bojovali o světový primát ve Francii, ženy na domácí půdě. První utkání mužů proti Bulharsku považovali trenéři Láznička a Nekola za klíčové. V Clermont-Ferrand však naši hráči nevkročili do turnaje nejlépe, přestože úspěch byl na dosah. Stejně tak i s Brazilci. Prohry naznačily, že na nějaké vysoké umístění není možné pomýšlet. Ve skupině o 5. - 8. místo znamenaly prohry s Francií, Itálií a Kubou až 8. příčku. Toto umístění však mělo jeden klad - znamenalo přímý postup na další MS!
Šampionát žen tehdy zajímal velké množství fanoušků, vždyť vidět na vlastní oči nejlepší světová družstva, to se nenaskýtá každý den. Utkání kvalifikačních skupin viděli diváci v Plzni, Brně, Olomouci a Žilině, semifinále v Ostravě a Praze, kde turnaj vyvrcholil finálovými zápasy o medaile. Navíc i v hostitelském týmu panovala nálada, která hodně slibovala. Mluvilo se převážně o jednom, o prvním utkání s Bulharskem, které mohlo potvrdit ambice. Nestalo se tak, v Žilině čs. reprezentantky podlehly a výsledek oplakaly. A do pláče bylo i trenérské dvojici Hančík - Bönisch a divákům. Přitom do pátého dějství šly naše volejbalistky odhodlaně, po prvních dvou prohraných setech dokázaly stav vyrovnat, ale potvrdila se známá volejbalová pravda. Ve vyrovnaném střetnutí se těžko vyhrávají tři sety za sebou. S Kanadou to byla procházka růžovým sadem, ovšem Korejky byly nad jejich síly. Postup mezi tucet týmů, které ještě soupeřily o medaile, ovšem nic moc nesliboval. Po dalších prohrách s exotickými soupeřkami z Peru, Brazílie, Kuby a USA zbylo jen 11. místo a v duši obrovské zklamání.

Pro muže, hrající druhou skupinu v Gentu, začal šampionát doslova katastroficky. První dva duely s papírově slabšími soupeři - Řeckem a Švédskem - prohráli po pětisetových bitvách a následné výhry nad Bulharskem a Belgií znamenaly postup alespoň do bojů o 5. - 8. místo. Zvítězili se Španělskem a Jugoslávií, prohráli s Nizozemskem a skončili na 6. místě. Byl to nečekaný pád dolů (vždyť jeli obhajovat stříbro!), nicméně stále ještě ne dost varovný. „Družstvo nevytvořilo na ME soudržný, psychicky odolný a silný kolektiv, který by byl schopen čelit vzniklým nepříznivým situacím v průběhu turnaje,” napsali pak trenéři Láznička a Nekola ve zprávě.
 
Ženy se pod vedením trenérů Josefa Stolaříka a Richarda Bönische naopak předvedly ve velmi dobrém světle. Měly ve skupině SSSR, Nizozemsko, NSR, Polsko a Itálii. Sborná byla jasným favoritem a o ostatních se tvrdilo, že do semifinále může postoupit každý z nich. Vyrovnanost se také potvrdila a naše reprezentantky z přímého měření vyšly nejlépe. Po prohrách se SSSR a Itálií skončily lepším poměrem setů druhé, za nimi Nizozemsko. Po semifinálové prohře s NDR svedly s Bulharskem duel o bronzové medaile a slavně zvítězily!

V roce 1988 přišel na sekretariát ČSVS oficiální dotaz FIVB, zda jsou u nás vykazovány nějaké beachvolejbalové ativity. Odpověď zněla: Ne. Ale v roce 1989 je už všechno jinak! Brno a Odolena Voda staví první beachvolejbalové kurty a na brněnských Káčatech se hrají (ještě podle šestkových pravidel) první turnaje dvojic a trojic. Dvě naše trojky startují na turnaji, hraném na pláži Lido Adriano v italské Ravenně. Tým “Moravie” ve složení Palinek, Stejskal, Zajíček končí druhý za domácími hráči, tým “Czechie” (Hadrava, Řeřábek, Zita) na 4. místě za NSR.