Český volejbal – Historie 50.let

V této dekádě získáváme první titul Mistrů světa (muži), tři tituly Mistrů Evropy (dva muži, jeden ženy) a s nimi dalších 5 medailí (3 stříbrné, 2 bronzové) z evropských a světových šampionátů. Toto období je nazýváno „zlatou érou československého volejbalu“ s pokračováním ještě v další dekádě a mezinárodní úspěchy seniorských reprezentací lákají na kurty mládež. Na Přeborech republiky staršího a mladšího dorostu, hraných pod hlavičkou Sportovních her mládeže, rok od roku narůstá počet startujících - řádově na desítky tisíc družstev a více jak sto tisíc hráčů na konci dekády.

V srpnu se stává pražská Štvanice dějištěm volejbalového turnaje mužů a žen v rámci II. kongresu Mezinárodního svazu studentstva v Praze. Konečné pořadí kategorie mužů: ČSR, Polsko, Rumunsko, Čína a v kategorii žen: SSSR, ČSR, Rumunsko. Koncem října se koná v bulharské Sofii neplánované Mistrovství Evropy mužů a žen, které FIVB schvaluje opět jen převahou hlasů zástupců „východního bloku“ a západní státy šampionát na protest bojkotují. Obhajoba titulu z Říma 1948 se našim mužům nedaří a ve finále prohrávají hladce 0:3 s celkem SSSR. Také ženy neobhajují stříbro z Prahy. Třísetová prohra se SSSR není překvapením a další s Polskem (1:3) znamená sestup na bronzovou pozici.

V srpnu hostí Východní Berlín Světový festival mládeže a studenstva a v jeho rámci probíhají na novém Stadionu Waltra Ulbrichta podruhé SALH. Na volejbalovém turnaji se prezentuje rekordní počet 12 družstev mužů. Náš tým akademiků končí druhý za SSSR a před Bulharskem. Ženských týmů startuje 5. Naše akademičky končí rovněž druhé za SSSR a před Polskem. Na  zářijovém ME mužů a žen v Paříži oba naše celky chybí. Přestože se na turnaj poctivě připravovaly, do Paříže bez udání důvodů neodjely. Mohlo jít o revanš za bojkot předchozího ME v Bulharsku západními státy, kdyby ovšem v Paříži nestartovaly celky SSSR (muži i ženy první), Bulharska, Polska a Rumunska. Z východního bloku chyběli pouze volejbalisté ČSR a Maďarska! Je více než pravděpodobné, že tato absence nás připravila o jednu až dvě další medaile.

Ve druhé polovině srpna probíhá na stadionu Dynama Moskva druhé Mistrovství světa mužů a žen s rekordní účastí 11 družstev mužů a 8 družstev žen. Finálové zápasy sleduje 56 tisíc diváků a přenáší je moskevská televize a rozhlas. Konečné pořadí je stejné jako při ME 1950: u mužů SSSR, ČSR, Bulharsko a u žen SSSR, Polsko, ČSR. Na reprezentanty SSSR naše celky neuhrávají opět ani set, stejně jako další soupeři. V průběhu roku projednává vláda ČSR z popudu ÚV KSČ stav naší socialistické tělovýchovy a sportu.Konstatuje nedostatečnou úroveň politicko-výchovné práce a odebírá jeho řízení ČOS. Prosincovým zákonem č. 71/52 Sb. se řízení této „významné oblasti života pracujících“ ujímá stát prostřednictvím Státního výboru pro tělovýchovu a sport (dále SV TVS) a vznikají resortní Dobrovolné sportovní organizace (dále DSO) Baník, Dynamo, Jiskra, Lokomotiva, Slavia, Slavoj, Slovan, Sokol, Spartak a Tatran s povinnou registrací sportovců podle povolání.

Volejbalová sekce SV TVS organizuje zkušební ročník dlouhodobé celostátní soutěže nazývané I. ligou, kde startuje 12 družstev mužů a 10 družstev žen. Do I. ligy je automaticky zařazeno pět nejlepších týmů předchozího ročníku MR, o zbývající místa se hrají kvalifikace. V Praze, Brně a Bratislavě probíhají první ročníky Velkých cen, nahrazujících předchozí otevřená mistrovství těchto hlavních zemských center. Další Světový festival mládeže a studenstva hostí v srpnu Bukurešť a jeho součástí se stávají po osamostatnění akademických her Mezinárodní sportovní hry mládeže. Na volejbalovém turnaji mužů startuje 22 družstev, vítězí celek SSSR před rumunskými a našimi reprezentanty. V soutěži žen startuje 11 družstev, výběr ČSR končí druhý za SSSR a před Bulharskem.

Mistrovství republiky se opět vrací k osvědčenému systému oblastních soutěží s finálovým turnajem pro nejlepší celky. V mužích získávají v Sokolově titul volejbalisté ÚDA Praha, v Plzni ženy Tatranu Valašské Meziříčí. V srpnu se konají v Budapešti Světové akademické letní hry (SALH) již opět oddělené od mládežnického festivalu. Naši akademici po dvou těsných prohrách 2:3 získávají stříbrné medaile. Při neúčasti SSSR jsou konečnými vítězi turnaje Bulhaři. Akademičky ČSR se poprvé vracejí domů bez medaile, když prohrávají s výběry SSSR, Rumunska a Polska. O 4. místo musí ještě tvrdě bojovat s týmem Maďarska (3:2).

Mistrovství republiky se hraje opět jako dlouhodobá I. celostátní liga a počínaje tímto rokem již natrvalo. Po zkušenostech z roku 1953 se sníženým počtem 8 týmů v obou kategoriích vítězí armádní celky ÚDA Praha. Armádní tým mužů absolvuje v dubnu historicky první zájezd našich sportovců do Čínské lidové republiky (ČLR), při kterém absolvuje v Pekingu, Šanghaji a Wuhanu 9 vítězných utkání s různými výběry měst, armády, policie a tělovýchovných institutů - všechna bez ztráty jediného setu. V Šanghaji se potkává s reprezentací Bulharska a v exhibici prohrává po boji 2:3. Stěžejní akcí roku je Mistrovství Evropy mužů a žen v Rumunsku, které ve druhé polovině června hostí Bukurešť. Bezprostředně po šampionátu vrcholí v Praze turnaj výběrů DSO, pořádaný v rámci I. celostátní spartakiády. Ve volejbalovém finále vítězí muži ÚDA Praha a ženy DSO Tatran (výběr Střešovic a Val. Meziříčí). V srpnu se koná další Světový festival mládeže a studentstva ve Varšavě, na kterém muži ČSR v konkurenci 12 týmů (bez účasti SSSR) získávají další zlaté medaile. Ženy v konkurenci 8 týmů končí na 2. místě za hráčkami SSSR, které jim vrací porážku z Bukurešti.

Začátkem září probíhá v Paříži společné Mistrovství světa mužů a žen. Opět padají rekordy v účasti. V kategorii mužů startuje 24 celků a 17 v kategorii žen. Z kvalifikačních skupin postupuje do finále po 10 týmech, které se o medaile utkávají tím nejspravedlivějším, ale náročným systémem „každý s každým“. Naši muži bojují jako lvi, své největší soupeře (SSSR, Rumunsko a Bulharsko) porážejí 3:2 a bez jediné prohry získávají pro ČSR první titul Mistrů světa. Ženy po triumfu na ME 1955 nenaplňují očekávání svazu i veřejnosti a navíc mají smůlu. V průběhu šampionátu mění turnajová jury regule: v případě rovnosti bodů dvou týmů rozhoduje o pořadí výsledek vzájemného zápasu, nikoliv lepší poměr setů ze všech finálových zápasů, jak tomu bylo dosud i potom.

V březnu je ustaven Československý svaz tělesné výchovy a sportu (dále ČSTV). Novým volejbalovým ústředím se stává Ústřední sekce odbíjené ÚV ČSTV, která v zahraničí vystupuje jako Československý volejbalový svaz. V srpnu hostí Moskva další Světový festival mládeže a studentstva a na volejbalovém turnaji se představuje 16 družstev mužů a 9 družstev žen ze tří kontinentů. Oba naše týmy končí na 3. místě. Začátkem září se v Paříži konají další SALH. V obou kategoriích startuje po 6 týmech a úspěšnější jsou tentokrát naše akademičky se ziskem stříbrných medailí po jediné prohře s Polkami. V turnaji vítězí bez porážky Rumuni a za nimi je pořadí: Polsko, Bulharsko, SSSR a ČSR. Koncem září zasedá v Sofii Mezinárodní olympijský výbor (MOV). Turnaj naplňuje své poslání a volejbal je zařazen do programu OH s premiérou v roce 1964 v Tokiu. Měl se hrát již na OH 1960 v Římě, ale pořadatelům byla absence volejbalu ještě povolena s odůvodněním nezájmu domácího publika.

Nejvýznamnější událostí roku se stává Mistrovství Evropy mužů a žen, které začátkem září hostí Praha. Na šampionátu startuje 20 družstev mužů a 12 družstev žen. S ohledem na velký zájem veřejnosti jsou některé zápasy základních skupin hrány v Českých Budějovicích, Liberci, Pardubicích a Plzni. Ústředním sportovištěm se opět stává štvanický zimní stadion, tentokrát již zastřešený a osvětlený. Další utkání se hrají na nově vybudovaném Stadionu Karla Aksamita v Holešovicích a v areálu Spartaku Potrubí na vinohradské „Smetance“. Muži ČSR neztrácejí v základní skupině ani set, ale do finále vstupují překvapivou prohrou s Maďarskem (2:3). Tento výpadek je naštěstí posledním a po závěrečné výhře nad SSSR (3:2) získávají třetí titul Mistrů Evropy. Stříbrné medaile z Prahy si odvážejí Rumuni, bronzové Sověti. Ženy využívají domácího prostředí. Skupinou procházejí stejně hladce jako muži a v rozhodujících finálových zápasech porážejí své největší soupeřky z Polska (3:2) a Rumunska (3:1). Prohrávají pouze s celkem SSSR, získávají stříbrné a Polky bronzové medaile.

Na sklonku srpna se konají v italském Torinu další SALH. Po změně pořádající organizace s novým názvem – Světová univerziáda. Na první Letní světové univerziádě reprezentují ČSR ve volejbalu pouze muži a v konkurenci družstev 10 zemí (bez účasti SSSR) získávají po 12 letech druhý titul Akademických mistrů světa. V základní skupině poráží hladce Belgii a Itálii, v semifinále Brazílii, Jugoslávii, Polsko a ve finále Rumunsko. V polovině září pořádá FIVB v Paříži první mezikontinentální konfrontaci mužského volejbalu s názvem Turnaj tří kontinentů s účastí 9 týmů. Evropu zastupují celky Bulharska, ČSR, Maďarska, Polska, Rumunska, SSSR a pořádající Francie, americký kontinent Brazílie a asijský Čína. Turnaj se hraje systémem “každý s každým”. Naši reprezentanti končí se dvěma porážkami druzí za Sověty a před Rumuny díky lepšímu poměru setů. V listopadu vyráží reprezentační výběr žen ČSR na měsíční zájezd do Číny a Severní Koreje. V Asii absolvuje celkem 8 zápasů s bilancí 6 výher a 2 porážek. Vítězí v oficiálních mezistátních utkáních (s Čínou v Pekingu, s KLDR ve Fenjanu - dnes Pchjongjangu) a prohrávají s klubovými celky BAI a Šanghaje - v té době nejlepšími týmy v ČLR.

Poválečné mezinárodní úspěchy nesmírně zvýšily popularitu volejbalu, zejména mezi mládeží. V roce 1950 byl volejbal resp. již výhradně odbíjená (původní „zápaďácký“ název se přestal používat) zařazena do 1. ročníku Sportovních her mládeže (SHM), které se staly oficiálními Přebory ČSR v kategoriích dorostu. V prvním ročníku SHM startovalo přes 16 tisíc mladých odbíjenkářů a tento počet dále narůstal. V roce 1952 je uváděno přes 62 tisíc účastníků a v roce 1960 účast 115 tisíc chlapců a dívek!
Zákonem č. 71/52 Sb. ze 17. 12. 1952 o organizaci tělesné výchovy a sportu (TVS) převzal řízení této oblasti života „pracujících“ do svých rukou stát a tedy KSČ. Po vzoru sovětské „fyzkultury“ začala být tělovýchova organizována podle pracovních resortů a „sokolské jednoty“ z roku 1948 byly nahrazeny Dobrovolnými sportovními organizacemi (DSO). Od 1. ledna 1953 byli také volejbalisté (odbíjenkáři) povinni podle svých pracovních profesí (povolání) startovat za příslušná resortní DSO. Majetek drtivé většiny sokolských jednot byl převeden na rezortní organizace Revolučního odborového hnutí (ROH), ponechán byl pouze malým vesnickým jednotám a Sokol byl tímto krokem v krátké době podruhé likvidován. Poprvé nacisty v dubnu 1941, podruhé komunisty v prosinci 1952. Důsledkem tohoto opatření bylo oslabení nebo zánik řady kvalitních družstev (nejen sokolských), která se po povinném přesunu hráčů do resortních DSO rozpadla nebo propadla do nižších soutěží. Naštěstí již po dvou letech došlo ke zmírnění tohoto nesmyslného pravidla „povinných“ registrací a brzo vznikla řada nových kvalitních týmů. Mezi volejbalovou elitou následujících let se tak objevila pražská družstva: Dynamo, Slavia VŠ, Slavoj Braník, Slavoj Odívání, Slovan SV TVS, Spartak Potrubí, Spartak ČKD Sokolovo, Spartak ČKD Stalingrad, Stavotechna Michle, Rudá Hvězda, Tatran Baraba, Tatran Isoxyl a řada dalších. 
Od ledna 1953 začala být tělovýchova v Praze řízena Městským výborem TVS (s pravomocemi na úrovni krajů) a Obvodními výbory TVS (na úrovni okresů). Při MV TVS byla zřízena sekce odbíjené, která začala organizovat dlouhodobé pražské soutěže - Přebory Prahy. Nejvyšší svazový orgán, ústřední sekce odbíjené při Státním výboru TVS, učinil v tomto roce první pokus zavedení dlouhodobé celostátní soutěže (ligy). Ve zkušebním ročníku 1. CL mužů a žen startovalo po 12ti nejlepších týmech z celé republiky. V následujícím roce 1954 se svaz ještě vrátil k předchozímu zaběhnutému systému oblastních a zemských soutěží a teprve v roce 1955 byla celostátní 1. liga ustavena natrvalo. V ligové premiéře 1955 startovala pražská družstva mužů Dynama, Slavie VŠ, Spartaku ČKD Stalingrad, ÚDA (Ústředního domu armády) a družstva žen Slavoje Odívání, Tatranu Baraba a ÚDA. 
V roce 1956 bylo rozhodnuto o zrušení SV TVS a všech jeho nižších složek a byl zřízen přípravný výbor pro vytvoření nové „jednotné dobrovolné tělovýchovné organizace“. Na jaře 1957 proběhl ustavující sjezd Československého svazu tělesné výchovy a sportu (ČSTV). Jeho základními stavebními kameny se staly tělovýchovné jednotky (TJ), nejvyšším svazovým orgánem se stala Ústřední sekce odbíjené při ÚV ČSTV, krajské a okresní sekce odbíjené spadly do kompetencí krajských a okresních výborů ČSTV. Sídlem ÚV ČSTV se stal historický objekt Ymky Praha v ulici Na Poříčí č. 12, MV ČSTV Praha a jeho sportovní sekce vč. odbíjené se přestěhovaly do Divadelní ulice.

Veleúspěšným se stal tento rok na mezinárodní scéně: obě naše seniorské reprezentace vybojovaly v Bukurešti tituly mistrů Evropy. Naši reprezentanti turnaji dominovali ziskem mistrovských titulů v obou kategoriích. V případě mužů již druhého, v případě žen prvního a dosud jediného. Muži jej získali i přes prohru 2:3 se Sověty, kteří po nečekané porážce od Jugoslávců prohráli ještě s Bulhary i Rumuny a skončili na nezvyklém 4. místě. Ženy po vydřených pětisetových bitvách s Polskem a Bulharskem porazily stejným poměrem setů 3:2 favorizovaný tým SSSR (v pátém setu 15:13) a připravily tak sovětské výpravě velké zklamání.

V září 1956 hostila Paříž Mistrovství světa mužů a žen. A padly rekordy v účasti: v kategorii mužů startovalo 24 a v kategorii žen 17 družstev. Herní program byl velice náročný, do finále postoupilo v obou kategoriích ze základních skupin po 10 týmech. Systémem “každý s každým” se tyto týmy utkaly o konečné pořadí a medaile. Naši muži porazili své největší rivaly (SSSR, Rumunsko a Bulharsko) po boji 3:2 a bez jediné prohry vybojovali pro ČSR první titul Mistrů světa.

V Sofii zasedl Mezinárodní olympijský výbor a při této příležitosti uspořádalo FIVB v místě konání kongresu mezinárodní turnaj s cílem demonstrovat před delegáty sportovní kvality volejbalu. Kongres měl rozhodnout o jeho zařazení do programu OH. Na turnaji startovala 4 družstva z východní „socialistické“ Evropy (Bulharsko, ČSR, Rumunsko a SSSR) a 2 družstva ze západní „kapitalistické“ Evropy (Itálie, Francie). Naši volejbalisté skončili druzí za domácím Bulharskem a turnaj splnil své poslání - volejbal byl zařazen do programu OH s  premiérou v roce 1964 v Tokiu.

Nejvýznamnější volejbalovou událostí 50. let na domácí scéně se stalo pořadatelství V. ME mužů a žen začátkem září 1958 v Praze. Na šampionát se přihlásilo 20 družstev mužů a 12 družstev žen. Ústředním sportovištěm se stal zimní stadion na Štvanici. Muži po závěrečném vítězství nad SSSR (3:2) získali zlaté medaile. Ženy využily domácího prostředí, skupinou prošly stejně hladce jako muži, v utkáních o medaile porazily své největší soupeřky z Polska a Rumunska a s jedinou porážkou od zlatého týmu SSSR získaly stříbrné medaile.

Nejdůležitějším momentem nového způsobu hry byla diagonální přihrávka prvního míče, jak je vidno na nákresu. Musela být dostatečně vysoká a poblíž sítě, aby ji hráči na kůlech mohli smečovat přímou smečí nebo šavlí na druhou ránu, anebo aby měli dostatek času ji zpracovat v nahrávku. Účelem křížových přihrávek bylo zrychlení hry a také rozbití bloku, proto bylo nezbytně nutné, aby příjemce dlouhé přihrávky v každém případě vyskakoval. Nezáleželo, zda smečoval nebo nahrával, výskokem na sebe nalákal bloky a fintou nahrál nízkou nahrávku střednímu hráči nebo plochou nahrávku na druhý konec sítě. Již zde se setkáváme se třemi novými prvky: s křížovou přihrávkou, smečí nebo šavlí na druhou ránu z levé i pravé strany a nahrávkou ve výskoku. Součástí individuální přípravy se kromě těchto činností stal nácvik úderů „opačnou paží“ (u praváků levou a naopak). A již natrvalo se v naší hře zabydlelo vbíhání ze zadních pozic. Nahrávači vbíhali zatím jen ze zón I. a VI. a nahrávající smečaři ze zóny I. Změn doznala i Fiedlerova terminologie: smečaři byli nazývání „jedničkami“, nahrávající smečaři „dvojkami“ a nahrávači „trojkami.
A jak se v 50. letech měnila mezinárodní pravidla? V roce 1950 byly zrušeny „křížky“ pro postavení hráčů v šesti zónách, omezující jejich pohyb po hřišti. Byly zavedeny „čáry útoku“ (3 m od sítě), hráči zadní řady směli smečovat až za touto čarou a nemohli již blokovat. Přesahy paží přes síť byly zakázány, blokující hráči neměli možnost dalšího doteku míče. Velmi přísně byla posuzována hra prsty (čistota odbití). Před zahájením utkání se provádělo losování o stranu či podání. Od roku 1951 byl povolen dopad hráče do hřiště po podání, od roku 1953 povoleny přesahy paží přes síť po útočném úderu a od roku 1954 bylo zapisováno postavení hráčů.

Zde je také na místě zmínit český příspěvek evropskému volejbalu, tzv. „bagr“. A to proto, že v některých publikacích je nesprávně uváděno, že právě tato novinka nám pomohla v roce 1955 k dvojnásobnému titulu mistrů Evropy. Vyskytoval se u nás na základě „lidové tvořivosti“ ve více variantách již v předchozích letech, ale jen jako „úder z nouze“ v případě, že hráč již nedokázal odbít míč padesátá léta prsty. Náš významný volejbalový teoretik a metodik doc. František Stibitz vydal v roce 1954 (kdy působil jako asistent na katedře sportovních her ITVS UK) učební skriptum „Sportovní hry II. – Odbíjená“. V něm tento prvek povýšil na jednu z herních činností a nazval jej „odbití obouruč spodem“. Míče se dosud vybíraly dlaněmi nebo pěstmi, a pokud nebyla obě zápěstí při úderu spojená, rozhodčí to posuzovali jako chybu (tažený míč či dvojdotek). Doc. Stibitz doporučil zápěstí obou paží spojit a to tak, aby odrazová plocha byla co největší. Správný způsob „bagrování“ ve skriptu demonstroval na fotografiích jeho žák Zdeněk Malý (viz obrázek). Původní skriptum bylo v roce 1958 vydáno knižně pod názvem „Odbíjená“, stalo se šlágrem a bylo přeloženo v NDR (1958), Rumunsku (1959) a SSSR (1960). Částečné překlady vyšly ještě v Brazílii, Nizozemsku, Polsku a NSR. Volejbaloví trenéři v zahraničí začali „odbití obouruč spodem“ zařazovat do nácviku, jenom u nás nebyl tento herní prvek brán vážně. Naši reprezentanti v této dekádě dál přijímali a vybírali i ty nejtěžší balony prsty a naši nahrávači udivovali svět nahrávkami prstovou technikou i v pádech vpřed, tedy při „rybičkách“. Že „bagr“ neovládáme, se provalilo až na ME 1963 …