!

Upozornění: Vzhledem k aktuálním vládním opatřením jsou akce a provoz turistických cílů výrazně omezeny. Doporučujeme před vlastní návštěvou ověření u organizátora.

Úvod > Aktuality > Adam Plachetka: Mám štěstí, své vysněné role už zpívám
Adam Plachetka: Mám štěstí, své vysněné role už zpívám
"> "> "> "> "> "> "> ">
Zážitky

Adam Plachetka: Mám štěstí, své vysněné role už zpívám

Vydáno 1. března 2021
Český operní basbarytonista a barytonista už toho v 35 letech dosáhl hodně. Zářil ve Vídni, Salcburku, Mnichově, Soulu, Tokiu, Chicagu i v newyorské Metropolitní opeře. Za deset let odzpíval tento milovník Jižní Moravy přes dvě stě představení ve třiceti rolích.
Jak jste trávil dobu covidovou? Jak moc to narušilo vaši práci, stihl jste vůbec letos odzpívat nějaká hezká představení? Měl jste zpívat Figara v Chicagu a ve Vídni, Conte Almaviva a Figara v New Yorku, podařilo se z toho něco?
Dobu covidovou trávím v klidu a pohodě v rodinném kruhu. Všechny Vámi zmiňované akce jsem ještě stihnul. Nicméně od března se profesionální život téměř zastavil. Odpadlo mi hned několik představení ve Vídni, festival v Salcburku a už je zrušená i Paříž na podzim. Také většina koncertů, co jsem měl v plánu v České republice, se nekonala. Ale část z nich se podařilo přesunout na podzim. Těžko ovšem soudit, co nás na podzim čeká, a jestli se nebudou kulturní instituce znovu uzavírat... Letošní jaro mě naučilo především neupínat se příliš na plány a brát věci s nadhledem.

Měl jste čas se v tuto dobu trochu zastavit odpočinout si, srovnat si priority? Měla ta doba i pozitivní momenty?
Říkám to až trochu zahanbeně, protože vím, jak těžkých bylo uplynulých pár měsíců pro mnoho lidí a firem, ale u mě pozitivní momenty jednoznačně převažují. Poté, co jsem pořádně nebyl deset let doma, si velmi užívám společně strávený čas a návrat ke kořenům. Určitě pomáhá i to, že jsme karanténu strávili na chalupě na Znojemsku. V přírodě se omezení nepromítala tak zásadně, jako ve městech.

Co vás čeká v nejbližší době – bude to až v říjnu Musicals Recital v pražském Karlíně a druhý den na to Přemysl v Libuši v Národním divadle?
Kromě prvního měsíce a půl, kdy jsme opravdu vypnuli, jsem vlastně z hudebního života nikdy nevypadnul na příliš dlouho. Zvládli jsme přenosy s festivalem Pražské jaro, Českou filharmonií, českým Národním divadlem, koncerty na festivalu Smetanova Litomyšl a natáčení CD právě zmíněných muzikálů se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. V srpnu chystám koncert v Třeboni a malé překvapení na střeše známého pražského paláce Lucerna. Dělám si prostě projekty pro radost. Aktuálně první oficiálně zveřejněná akce v kalendáři je asi opravdu říjnový koncert ve Fóru Karlín, protože do té doby jsem měl zpívat Carmen v Paříži. Jinak po angažmá ve Vídni chci být teď nějaký čas na volné noze.

Kdy jste vytušil, že se budete naplno ubírat cestou operního pěvce? Už jako malý kluk? Co jste pro to všechno udělal? A byl okamžik, že jste mohl dělat i něco úplně jiného?
Pro pěveckou dráhu jsem se rozhodl relativně spontánně na konci základní školy. Tím pádem jsem nikdy seriózně neuvažoval nad jinou profesí. Od patnácti let jsem vlastně dělal všechno proto, abych se uměním mohl živit. Těžko by se jmenovalo vše, co bylo třeba.

Jaká jsou vlastně studia operního zpěváka? Co je na nich nejtěžší?
Největší problém je najít pedagoga, který Vám bude vyhovovat a správně Vás povede. Kvalitních pedagogů všeobecně není na rozdávání, krom toho si musí sednout s konkrétním žákem a nedá se říct, že by někdo byl ideální pro všechny. Já jsem měl to štěstí, že mě pan profesor Luděk Löbl na Pražské konzervatoři odhadl dobře lidsky a měl mě co naučit technicky. Myslím, že kdybych se byl dostal ke komukoli jinému, dnes bychom si nepovídali.

V roce 2005 jste debutoval v Národním divadle, pamatujete si na první roli?
První role, kterou jsem nastudoval, byl Mícha v Prodané nevěstě. Je příznačné pro nižší hlas, že to byla v devatenácti letech role otce... Tu jsem ale dostal pouze studijně a chvíli trvalo, než jsem si ji zazpíval na jevišti. Mezitím jsme v pražském Divadle Kolowrat měli premiéru Čtyřnotové opery Toma Johnsona, což byl tedy fakticky můj debut v Národním divadle. Ještě předtím jsem stihnul nastudovat Basilia v Lazebníku sevillském ve Státní opeře. Měl jsem štěstí, že jsem začínal rovnou v Praze a mohl pracovat z pohodlí domova.

Od roku 2010 jste pak členem Wiener Staatsoper. Jaké se vám to podařilo, bylo těžké se tam dostat a jak se tam dnes cítíte. Ještě rok před tím jste vlastně debutoval v Mnichově…
Do Vídně jsem předzpíval v roce 2008. Nabídli mi trvalou smlouvu a jsem moc rád, že jsem na ni přes prvotní pochybnosti kývnul. Ve Vídni se mi dostalo neuvěřitelné praxe a deset let tam strávených považuji ve svém uměleckém vývoji za zásadní. Letošní sezóna byla v ansámblu opery mojí poslední. Loučení bylo o to těžší, že jsem si z naplánovaných 15 představení nezazpíval na jaře ani jedno. Aspoň se podařilo vrátit do plánu závěrečný koncert sezóny, který jsme si všichni moc užili.

První role byl Schaunard v La Bohéme – jaké to bylo?
Bylo to úžasné. Dodnes si pamatuji, jak jsem na první orchestrální zkoušce prošel ze zákulisí do hlediště a viděl místa, kam jsem chodil jako student čekat na místa k stání. Nejsem sentimentální člověk, ale tohle byl silný zážitek.

Později jste zpíval Melissa, Don Giovanniho, Figara… co vám nejvíc konvenovalo? Jaké role jste si nejvíc oblíbil?
Bylo jich hodně. Z Mozartových rolí jsem si ve Vídni zazpíval téměř všechno, co mám na repertoáru. Nezapomenutelná byla třeba Rossiniho Italka v Alžíru v krásné Ponnellově inscenaci. Těžko se vybírá pár kousků. Za deset let jsem odzpíval před dvě stě představení ve třiceti rolích.

Jaké je zpívání v Americe, stal jste se vlastně prvním Čechem, který do 30 let vystoupil v New Yorku. Je to jeden z vrcholů kariéry? Je tam jiné publikum?
Nerad jednotlivé závazky srovnávám. Když na něco kývnu, snažím se brát všechno stejně vážně. Co do prestiže je New York samozřejmě důležitý a rád se tam vracím, ale na vrcholy mám snad v kariéře ještě čas.

Vaše dosud nejúžasnější představení – myslím tím vše dohromady – výborná role, kolegové, diváci…?
Asi Figarova svatba v Salcburku v roce 2015. Režíroval Sven Erich Bechtolf a produkce byla tak propracovaná a dobře nazkoušená, že jsem to snad jindy nezažil. Skvělí byli také Trojané v režii Davida McVicara ve Vídni, ale tam jsem měl relativně malou roli, takže jsem z pěti hodin opery proseděl větší část v šatně (úsměv).

A co byste si ještě rád někdy vyzkoušel, co je váš sen?
Těžko říct. Vlastně mám to štěstí, že svoje vysněné role už zpívám. Začínám nahlížet do italského romantického repertoáru, kde je úžasných rolí spousta, ale jednu vysněnou nemám. Rád bych si někdy zazpíval Hanse Sachse ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských, ale když mě mine, nebudu se zlobit.

Jak vypadá den operního pěvce v den vystoupení třeba ve Vídni nebo v Metropolitní opeře? Co celý den děláte, jak se připravujete?
Jak kdy a jak kde. Nepotrpím si na rituály, protože na ně ne vždy je čas. Když jsem sám a nemám další povinnosti, jdu si většinou po obědě lehnout a potom se na představení chystám. Když jsem ale s rodinou a je třeba vyřizovat nějaké úřední věci, či jiné nutnosti, stane se, že člověk najde první chvilku pro sebe, až když si v divadle sedne do šatny.

Jaký je život v domácnosti s operní pěvkyní, není to někdy komplikované, jak si vyhovíte, pomáháte? Oba musíte přeci doma i zpívat…
Jsem přesvědčen, že je naopak výhoda, že oba známe a chápeme naše pracovní prostředí a rozvrh. Život u divadla je specifický a nedovedu si představit, ho sdílet s někým, kdo si to nevyzkoušel. Zpívání doma je detail. Většinou se jezdíme učit do divadla a doma se spíše jen rozezpíváme v den vystoupení.

Žijete dnes na jižní Moravě, proč? Líbí se vám tam, je to i praktické kvůli vystupování ve Vídni?
Aktuálně tu trávíme hodně času, protože je náš diář výrazně volnější, než za běžného provozu, ale trvalé bydliště tu nemáme. Před rokem jsme v kraji u města Znojma postavili chalupu a vracíme se sem, kdykoli je čas. Přivedla nás sem dlouholetá spolupráce se Znojemským hudebním festivalem. Blízkost k Vídni byla také jedním z faktorů na miskách vah, zda má smysl se do takového projektu pouštět.

Máte rád vinice a víno? Může si operní pěvec dát skleničku? Raději červené nebo bílé?
Já osobně si skleničku dám rád, pokud mám volno. Raději mám mladší bílá vína, ale baví mě ochutnávat jakákoli dobrá.

Kam byste pozval zahraniční návštěvníky, do jakých míst kolem vás na Jižní Moravě, kde to máte rád?
Okolí Znojma a Národní park Podyjí znám teď z Moravy asi nejlépe a mám ho rád. Nerad bych tím ale křivdil jiným krásným koutům naší země, kterých je nepočítaně. Kdo by si chtěl udělat výlet za kulturou, dobrým vínem a hezkou přírodou, rozhodně neudělá cestou do Znojma chybu.
 

Kdo je Adam Plachetka

Adam Plachetka (1985) je český operní pěvec-basbarytonista se záběrem i do barytonového oboru. Rodák z Prahy absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla a pražskou HAMU.

V sezóně 2005/2006 debutoval ve Státní opeře Praha jako Don Basilio v Rossiniho Lazebníku sevillském a v Národním divadle jako Mícha ve Smetanově Prodané nevěstě. V květnu 2007 se představil v jihokorejském hlavním městě Soulu jako Argante v opeře Georga Friedricha Händela Rinaldo. V létě pak debutoval na Salcburském festivalu jako Pompeo v Berliozově opeře Benvenuto Cellini pod taktovkou Valerije Gergijeva. Od sezóny 2010/2011 je sólistou Vídeňské státní opery. Na jaře 2013 se poprvé objevil v Chicagu při provedení Bachovy Mše h-moll s Chicagskými symfoniky a Riccardem Mutim a v létě debutoval na festivalu v Glyndebourne jako Figaro. V únoru 2015 debutoval na scéně Metropolitní opery v New Yorku v roli Masetta v Mozartově Donu Giovannim a stal se tak prvním Čechem, který do třiceti let svého věku vystoupil v New Yorku. V roce 2016 vystupoval znovu v New Yorku, jednak v Donu Giovannim, tentokrát však jako Leporello, a dále také jako Belcore v Donizettiho opeře L'Elisir d'Amore. V sezóně 2019/2020 účinkoval Plachetka mimo jiné jako Figaro (Il barbiere di Siviglia) v Chicagu a ve Vídni, Conte Almaviva a Figaro (Le nozze di Figaro) v New Yorku. V roce 2012 se oženil s českou sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou. Společně mají dceru Adélu.
 
Znojmo

Znojmo

Město s královskou pověstí a impozantní polohou nad řekou Dyjí je zároveň centrem Znojemské vinařské podoblasti. Historické jádro s četnými kostely si uchovalo renesanční styl; je plné křivolakých uliček, romantických vyhlídek a půvabných zákoutí.

Šatov

Šatov

Stará vinařská obec leží jižně od Znojma na okraji národního parku Podyjí a jen pár kilometrů od rakouských hranic. Kromě sklepních uliček tu najdete řadu vinných sklepů včetně pitoreskního Malovaného sklepa a také pěchotní srub, který byl součástí předválečného opevnění.

Šobes v okrese Znojmo - nejkrásnější vinařská oblast v České republice

Šobes v okrese Znojmo - nejkrásnější vinařská oblast v České republice

Vinice Šobes - ikona moravského vinařství, je jednou z nejkrásnějších viničních tratí v České republice. Šobes je jedna z nejstarších a nejznámějších viničních tratí v České republice. Díky své poloze na jižním úbočí skalního ostrohu v meandru řeky Dyje má specifické mikroklima. Řadí se mezi 10 nejlepších vinařských poloh v Evropě.

Další aktuality

4.4.
2021
Naučná stezka Turold letos projde proměnou

Naučná stezka Turold letos projde proměnou

Jižní Morava | Příroda
1.4.
2021
Moravská galerie slaví 60 let

Moravská galerie slaví 60 let

Jižní Morava | Kultura