Počátky okrasné zahrady se vážou k osobě
barona Františka Stockhammera, který
pernštejnské panství získal v roce 1710. Jak uvádí ve svém testamentu o deset let později, nově založená zahrada pro něj představovala
místo osobního potěšení. K vrcholným parkovým úpravám však dochází až po roce 1797, kdy panství koupil významný státní úředník a stoupenec josefínských reforem
baron Ignác Schröffel z Mannsberku. Pozůstatky barokní zahrady začlenil do sentimentálního krajinářského parku, který
rozšířil po celém jižním svahu a
doplnil drobnými stavbami (poustevna, čínský pavilon, turecké lázně, obelisk, paraple, vodopád aj.). Podle požadavků dobového cítění měly vzbuzovat v návštěvníkovi náležité myšlenky a citová pohnutí.
Inspirací mu byly tzv. angločínské zahrady zakládané ve druhé polovině 18. století ve francouzském prostředí.
V roce 1802 zřídil baron Schrӧffel na místě bývalé konírny nový vstup do parku z třetího hradního nádvoří. Od zdobného portálu vedlo
kryté schodiště až ke skleníkům a fíkovně na terasách pod hradbami. Partie pernštejnských zahrad nechal osazovat různými
domácími odrůdami tvarovaných ovocných stromů sesazovaných do obrazců, přičemž některé se pnuly po trelážích. Dobový inventář uvádí 588 ovocných stromů a rozsáhlý a
pestrý sortiment exotických rostlin pěstovaných ve sklenících. V roce 1805 baron zemřel a tehdy budovaný obelisk, doplněný o čtyři alegorické reliéfy oslavující baronův život, stal i jeho památníkem. Rok po otci zemřel i jeho syn František (ve věku 36 let) a jeho kenotaf –
sousoší truchlící vdovy doprovázené dvěma dcerkami před portálem brány do podsvětí – umístěný v nejdramatičtější a nejromantičtější pasáži je posledním prvkem architektonického vybavení pernštejnské zahrady.
Úsilí
posledních majitelů panství, hraběcí
rodiny Mittrowských z Nemyšle, se soustředilo už jen na údržbu zahrad. Po roce 1945 přešel
hrad se zahradami do
vlastnictví státu, ale část hospodářských budov i část zahrad se zahradnictvím dostaly jiné majitele.
Zahrady nepatřily k zpřístupněným částem hradního areálu, postrádaly stálou údržbu a hlubší péči, chátraly a zarůstaly náletovou zelení, což nevyřešil ani pokus o obnovu v roce 1964.
Symbolem zahrady je hruška – ovoce králů
Nový
prohlídkový okruh zahradou nabídne návštěvníkům možnost samostatné nebo komentované prohlídky, ale také klidovou zónu a
procházky různé náročnosti včetně části přístupné návštěvníkům s omezenou mobilitou. V původně užitkové části zahrady bude umístěna
expozice prezentující obnovené dílo zahradního umění se zaměřením na smyslové vnímání zahrady včetně jejího haptického modelu. Ke zlepšení standardu poskytovaných služeb přispěje i nová, na terase umístěná
venkovní kavárna s vyhlídkou.
Zahrada, rozkládající se na jihozápadním svahu strmého hradního kopce a v údolní nivě pod ním je rozsahem poměrně malá (zhruba 4,5 ha), ale svým pojetím, obsahem a umístěním naprosto mimořádná. Její podobu v době největší slávy přibližuje
inventář z roku 1806, zachycující nejen jednotlivé zahradní architektury a užitné stavby, ale také jejich mobiliář, stav ovocných a cizokrajných stromů i kvetoucích rostlin.
Nejčastěji pěstovaným stromem byla hrušeň a právě hruška, ovoce králů, se stane symbolem obnovené zahrady.
Obnova parku, lesoparku i francouzské zahrady
Revitalizace zahrady obsahuje celkovou obnovu areálu hradního parku a lesoparku zahrnující vedle nezbytných arboristických zásahů do historické zeleně a nových výsadeb zejména i
obnovu architektonických prvků parku – obnovu původních terénních úprav, rozsáhlé sítě cest, vyrovnávacích schodišť,
vyhlídkových rondelů,
teras a do terénu svahu řezané svislé barokní osy s přilehlým větším
bazénem, dále obnovu všech
saletů – salla tereny, niky, bazénu s fontánou u amfiteátru, poustevny se sklepem, obelisku, kenotafu, haltýře,
bastionu, jednotlivých soklů a k nim příslušející
sochařské výbavy atd.
Kompletní obnova čeká také
francouzskou formální zahradu v parteru parku, včetně zdí a vlastního oplocení,
výsadba štěpnice. Dále pak stavební obnova a restaurování
čínského pavilonu, obnova veškerého historického oplocení parku z 18. století s obnovou vstupních bran do areálu a propojovacích branek do lesoparku. Znovuvybudování vodních rozvodů pro
bazény, vodotrysk a haltýř. Obnova teras po bývalých sklenících se zřízením zásobní zahrady. Samostatným prvkem s nutnou potřebou statického zabezpečení je tzv.
Komtesčina zahrádka na severovýchodní straně nad lesoparkem a dvěma altány.
Video na Youtube
Tři roky tvrdé práce na obnově kdysi slavné Vrchnostenské zahrady dokumentuje unikátní časosběrné video, které Národní památkový ústav (NPÚ) zveřejnil na youtube.com. Můžete jeho pomocí sledovat, jak se z lesa, v němž se ukryt pod větvemi rozložitých stromů zachoval, znovu rodí do plné krásy unikátní zahradní komplex.