K výtvarné práci se dřevem se Jaroslav Rodek dostal přes restaurování starého nábytku. Jako materiál pro své sochy si nejčastěji vybírá staré trámy. Trámy, ve kterých jsou v trhlinách ukryté roky, trámy, které byly součástí lidských obydlí, které byly nad hlavami jejich obyvatelů a svědky všeho dění uvnitř, všech lidských radostí a bolestí. A snad proto, že tak dlouho byly blízko lidí, se samy staly lidmi, v jejichž tvářích se zrcadlí to, co nám tak často chybí. Pokora, harmonie, sounáležitost s tím, co jsme, splynutí s radostí prostého bytí. Nemají do detailu propracované tváře, nehýbou se, nemluví a přece mají tolik co říci.