Výstava 150 let Vojtěcha Preissiga v Muzeu Legií

Když se 31. července 1873 ve Světci na Teplicku narodil do rodiny důlního inženýra malý Vojtěch, málokdo by tušil, že jeho grafiky bude jednou znát celý svět a výrazně pomůže politické a náborové práci pro československé legie. Žáka Alfonse Muchy, který se před válkou učil v Paříži od největších grafických a tiskařských mistrů své doby, osud před první světovou válkou zavál do Spojených států, kde se po vypuknutí války dal k dispozici krajanskému hnutí a jeho vlastenecké plakáty a grafiky pomáhaly prosazovat československou myšlenku na půdě severoamerického kontinentu. Preissig se stal pro československý odboj nedocenitelnou posilou, čeští lvi sápající se na říšské orlice v jeho dílech promlouvali zcela univerzálním jazykem. Jeho role v propagační činnosti byla zcela nenahraditelná. Vytvářel třeba náborové plakáty a podporoval výcvikový tábor, který připravoval krajany, kteří se dobrovolně na půdě Spojených států přihlásili do legií a odtud odcházeli bojovat do Francie. Bylo jich přes 3 000 a dalších 42 000 krajanů se zapojilo do bojů první světové války v řadách americké armády.

Výstava obsahuje velké množství unikátních trojrozměrných předmětů, jež se až zázrakem dochovaly až dodnes. Kromě osobních předmětů, výtvarných pomůcek či originálních tiskových štočků je k vidění též originální tiskařský stroj, dovezený v roce 1931 z USA. Originální grafiky vás provedou nejen jeho příběhem, ale také poodhalí činnost našich krajanských spolků v USA během první světové války.

Jako příkladného vlastence jej nenechal chladným nástup nacistů k moci a vrátil se ke své práci na agitační grafice a podpoře obrany republiky a demokracie. Po okupaci okamžitě vstoupil do odboje a začal vydávat ilegální časopis V BOJ, pro který v podmínkách ilegality tvořil grafiku a poskytoval zázemí své dílny a vily. Mezi lety 1939 a 1941 vyšlo v režimu naprosté konspirace 110 čísel někdy i v desetitisícovém nákladu. V práci mu pomáhala i dcera Irena zvaná též Inka, která se stala jednou z nejdůležitějších žen protektorátního odboje, v roce 1940 byla ale zatčena gestapem a 26. srpna 1942 v Berlíně popravena gilotinou. Vojtěch Preissig byl rovněž uvězněn a na počátku roku 1944 odeslán do koncentračního tábora Dachau, kde 11. června 1944 nemocen a mučením zcela vyčerpán zemřel. Posmrtná maska tajně zhotovená přímo v koncentračním táboře se nepředstavitelným úsilím spoluvězněných odbojářů zachovala dodnes. Výstava též mapuje tuto etapu jeho života ˗ od návratu do vlasti až po jeho zapojení do domácího odboje po nacistické okupaci našeho státu. Na výstavě samozřejmě nemůže chybět připomínka dcery Inky a popis jejich společných odbojových aktivit.