Josef Váňa, rodák z
valašské vesnice Slopné začínal jako chovatel a ošetřovatel koní v
Tlumačově, byl pomocným dělníkem na stavbě
televizního vysílače na Pradědu, strojníkem lyžařského vleku a později vedoucím
lyžařského střediska na
Pradědu. Sportovní trofeje sbíral i v jiných disciplínách, účastnil se například
Jizerské padesátky a zvítězil v obřím slalomu ve
Vysokých Tatrách. Na svém kontě má stovky dostihových vítězství a desítky ocenění včetně
Medaile za zásluhy v oblasti sportu, dokonce si zahrál i ve filmu. Snímek
Váňa měl v premiéru v roce 2012. Před hlavní tribunou
dostihového závodiště v
Pardubicích stojí
bronzová socha slavného jezdce. Hledí směrem k
Taxisovu příkopu a ukazuje na obávanou překážku bičíkem.
Na startu
Velké pardubické se Josef Váňa poprvé objevil v roce 1985 s
Paramonem a dojel na druhém místě, o dva roky později se v sedle legendárního valacha
Železníka dočkal prvního vítězství. V
nejtěžším dostihu kontinentální Evropy společně zvítězili ještě v letech 1988, 1989 a 1991. Pro páté vítězství si Váňa dojel v roce 1997 v sedle
Vronského, další tři si připsal v letech 2009, 2010 a 2011 v sedle
Tiumena.
Josef Váňa slavil na Velké pardubické úspěchy i jako trenér. Tři vítězství získal sám s
Tiumenem, dvojnásobnou vítězkou v roce 2007 a 2008 byla bělka
Sixteen, po jednom vítězství získali koně
Decent Fellow, Chalco, Vronský, Cipísek a
No Time To Lose. Váňa se stal první trenérem v historii, který v jednom roce dokázal připravit vítěze
Českého derby a
Velké pardubické, a to v roce 2011 s koňmi
Roches Cross a
Tiumenem. S koňmi
Alpha Two a
Mazhilis dosáhl také vítězství v největší italské steeplechase,
Gran Premio v Meranu.
Jak sám Váňa říká, v těle snad nemá jedinou kost, kterou by někdy neměl někdy zlomenou, a někdy mu šlo o život. Situaci ovšem zlehčuje a říká:
„Když se mě budete chtít zbavit, budete mě asi muset zastřelit.“
Josef Váňa je podruhé ženatý, se současnou manželkou
Pavlou, která je u koní jeho pravou rukou, má dva syny,
Martina a
Josefa ml. Z prvního manželství má syna
Jiřího.
Železník (1978–2004), rodák ze slovenského Šamorína, dokázal jako jediný dostihový kůň čtyřikrát vyhrát
Velkou pardubickou. Během své kariéry absolvoval 58 dostihů, v nichž třicetkrát zvítězil, devětkrát byl druhý, jednou třetí, jednou čtvrtý a dvakrát pátý. V letech 1987, 1988 a 1991 byl vyhlášen koněm roku. Když kvůli zlomenině nohy už nemohl závodit, stal se turistickou atrakcí
Státního statku Světlá Hora. Zemřel ve vysokém věku 26 let.