Ve středověku, do husitských válek, byl
Milevský klášter jedním z nejbohatších klášterů Českého království. Za
husitských bouří byl klášter
vypleněn a
pobořen. Traduje se, že tehdejší
opat nechal ukrýt klášterní poklad na nedalekém rožmberském hradě
Příběnice. Po dobytí
Příběnic husity (listopad 1420) měl být klášterní poklad zničen. Nové nálezy však ukazují, že premonstráti své cennosti rozdělili do několika částí a každou z nich ukryli na jiném místě.
Nejcennější věc, kterou v klášteře uchovávali,
hřeb z Pravého kříže, nikam neodváželi a ukryli důmyslně v útrobách kostela sv. Jiljí. Relikvie byla
nalezena až po dlouhých šesti stech letech, v roce 2020.
Hřeb se nacházel v
dubové schránce, která byla důkladně ukrytá v dutině severní zdi kostela. Ta měla sloužit jako přístupová chodba s trezorovou místností. Na
zlatém plechu, který původně zdobil víko schrány, je
tepáním vytvořený kříž a dvě
písmena IR (Iesus Rex = Ježíš Král). Archeologům bylo divné, že na schránce s tak vzácným předmětem chyběly drahokamy anebo modrá barva připomínající nebeskou modř, která přímo k Ježíši Kristu symbolicky patří. Nakonec vyšlo najevo, že modř na schránce byla, ale na první pohled nebyla vidět – truhlička byla
natřena nejdražší modrou barvou, kterou kdy lidstvo poznalo, takzvaným pravým ultramarínem. Ve středověku byla tato velmi vzácná barva získávána drcením polodrahokamu lapis lazuli, který se dovážel až z dolů na území dnešního Afghánistánu. Také na
šesticentimetrovém hřebu je
křížek z jednadvacetikarátového zlata, což je typické označení svaté relikvie.
Použití ultramarínové modré barvy je v českých zemích výjimečné. Relikviář se sám o sobě nápadně podobá byzantským relikviářům, v nichž bylo ukryto dřevo Svatého kříže. To může znamenat, že i
milevský relikviář z Byzance pocházel.