Žádné hvězdy, ale prach
Jeden z nejvýraznějších každoročních meteorických rojů jsou Perseidy. Původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle objevené roku 1862. Prachové částice padají k Zemi a v atmosféře zazáří jako meteory.
Kometu Swift-Tuttle v roce 1862 nezávisle na sobě objevili Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle. Podle současných poznatků má kometární jádro průměr 26 km. Kometa se tím řadí mezi největší tělesa, která se pravidelně přibližují k naší planetě. Její oběžná doba však činí celých 130 let, a proto tato přiblížení nejsou tak častá.
Pravidelně nám ji ale připomíná právě roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze v blízkosti prachového proudu rozptýleného za kometou. Prachové částice – meteoroidy padají k Zemi a v atmosféře zazáří jako meteory.
Přesto se při posledním z nich, které nastalo v roce 1992, spekulovalo o potenciálním nebezpečí této komety pro Zemi. Přesné výpočty její dráhy ale ukázaly, že pro naši planetu není hrozbou ani do budoucnosti. Nejblíže by měla být Zemi v roce 3044, ale i tehdy ji bude dělit propastná vzdálenost 1,6 milionu kilometrů.
Kdy a jak Perseidy nejlépe pozorovat
Perseidy lze pozorovat již po setmění, avšak "ideální podmínky" budou v druhé polovině noci mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní, kdy souhvězdí Persea s radiantem roje vystoupá nejvýš nad obzor.
Pro pozorování meteorů je vhodné vyhledat stanoviště s dostatečně tmavou noční oblohou, nejlépe mimo města či obce, protože veřejné osvětlení výrazně snižuje množství spatřených meteorů. Je doporučeno vhodně se obléknout, zaujmout pohodlnou polohu a trpělivě vyčkávat. Zkušení pozorovatelé radí dopřát lidskému zraku minimálně půl hodiny na přizpůsobení se nočním podmínkám. Poté lze spatřit i slabší meteory…
V době maxima bude právě zapadat srpek Měsíce, takže v místech s temnou oblohou budeme mít vynikající podmínky na pozorování.
Zajímavosti červencové oblohy: souhvězdí a jasné hvězdy
Večer, než se setmění uvidíte na obloze mezi prvními hvězdami vysoko v zenitu tři hvězdy, tvořící tzv.
letní orientační trojúhelník – Altair, Deneb a Vega, nejjasnějších hvězd letních souhvězdí. Souhvězdí
Lyry tvoří malý, ale dosti výrazný kosodélník, u jehož horního pravého rohu je
Vega, druhá nejjasnější hvězda severní oblohy. Od nás je vzdálená 25 světelných let.
Orel se pozná podle typické hvězdné trojice, v níž nejjasnější je hvězda
Altair. Třetí výrazné souhvězdí letní oblohy je
Labuť se široce rozepjatými křídly letící
Mléčnou dráhou vstříc Orlu. V ocasu svítí nejjasnější hvězda souhvězdí,
Deneb.
O působivou podívanou se nyní na obloze starají také
planety Jupiter a Saturn. To jsou opravdu mimořádně jasné objekty viditelné v podstatě celou noc. Jsou také poměrně blízko od sebe. Jupiter je nepřehlédnutelný – nejjasnější objekt na obloze po téměř celou noc, Saturn pak září slaběji.
Mars se objevuje okolo 2. hodiny ranní, ve 3:30 vycházá poměrně jasná
Venuše.
Během večera a noci možná zahlédnete na obloze
žlutooranžového Arktura, nejjasnější hvězdu v souhvězdí
Pastýře. Najdete ho jednoduše tak, že si prodloužíte oj Velkého vozu do oblouku, na jehož konci zmíněná hvězda leží. Je 30x větší než Slunce, ale chladnější. Jeho povrch má teplotu oproti slunečnímu o 2 tisíce stupňů nižší. Vedle tohoto souhvězdí leží
souhvězdí Severní koruny, oblouček hvězd s nejjasnější hvězdou
Gemmou. Její jméno v překladu znamená Drahokam.