Nejstarší náhrobky jsou
goticko-renesanční kvádry, pocházející z roku 1688 (hřbitov byl založen v roce 1675). Náhrobky ze století 18. jsou výrazně ovlivněny slohem barokním. Zdobí je mušle, spirály, rostlinné ornamenty a různé křivky. Stříšky a sloupky na náhrobcích jsou dílem klasicismu z 19. století. Hroby ze století dvacátého se již v podstatě neliší od hrobů na hřbitovech křesťanských.
Stáří náhrobků prozrazuje i vyvíjející se výtvarné pojetí hebrejského písma. Na těch nejstarších plasticky vystupuje
tzv. písmo čtvercové, na pozdějších je totéž písmo, ale ryté do hloubky. V baroku a rokoku je písmo opět vystupující a v 19. století se znovu mění na ryté. Nápisy prozrazují datum úmrtí, jméno zemřelého, jméno jeho otce a u provdaných žen jméno manžela. Pod nejstaršími náhrobky dobrušského židovského hřbitova jsou pohřbeny paní Šejndl, dcera Šemuelova, a paní Bliml, manželka rabína Mošeho. Mnohé nápisy také vyzdvihují dobré vlastnosti zesnulého.
Na tomto hřbitově nalezneme i doklad jeho vlastní historie v podobě
pamětní desky, která byla do hřbitovní zdi zasazena v roce 1881 na paměť rozšíření hřbitova. Tehdy ke stávajícímu hřbitovu přikoupila dobrušská židovská obec od města další pozemek a nově vzniklý prostor pak znovu ohradila zdí.
Na dobrušském hřbitově se
pohřbívalo až do osudného roku 1942. Na některých hrobech najdeme i poválečné nápisy, připomínající oběti nacistického holocaustu. Po druhé světové válce již nebylo koho na hřbitov pochovávat, protože
dobrušská židovská obec byla vyvražděna.
Hřbitov přešel do správy pražské židovské obce, která se stala právním nástupcem po všech zaniklých obcích v českých zemích. Dnes o hřbitov pečuje pražská židovská obec. V
Dobrušce si můžete prohlédnout i
expozici Židé v dějinách Dobrušky.