Železná hůrka – nejmladší česká sopka

Nejmladší známá sopka v Česku leží u státní hranice s Německem jižně od Jesenické přehrady. Naposledy byla činná na rozhraní třetihor a čtvrtohor, což je někdy v rozmezí před 170 – 400 tisíci lety. Na stavbě Železné hůrky se podílely minimálně dvě erupce. Při starší vznikly asi 15 m mocné vrstvy pyroplastických hornin. Na nich leží šikmo vrstvené tufy vyvržené během následující erupce.

Sopku objevil Johann Wolfgang Goethe, který ji na svých cestách po Chebsku navštívil 23. srpna 1823. Na konci 18. a na začátku 19. století ještě geologové zcela nevěděli, jak vlastně horniny vznikají. Byli rozděleni na dva tábory – neptunisty a plutonisty. Neptunisté soudili, že horniny vznikají usazováním ve vodním prostředí, a že tedy i Komorní hůrka má svůj původ v uhelných slojích, které později vyhořely. Plutonisté naopak zastávali názor, že je sopečného původu.

Dříve se tady těžilo a sopka byla využívána na těžbu silničního štěrku a tím se otevřely vrstvy sopečného tufu. Vrstvení geologických aktivit si zde můžete krásně prohlédnout. Podobně jako v Komorní hůrce i tady byly objeveny plátky přírodního čistého železa. Na těžbě sopky zde pracovali i obyvatelé blízké vesničky Boden, která zanikla po roce 1948. Od roku 1961 je sopka chráněna státem jako národní přírodní památka. Dnes je odvoz i odnos geologického materiálu ze sopky zakázán.

Značené cesty k Železné hůrce nevedou, jako orientační bod poslouží například památkově chráněná vesnička Doubrava, odkud jsou to po silnici k bývalé sopce necelé tři kilometry. Kolem sopky vede z obce Mýtina žlutá turistická značka k turistickému přechodu Neualbenreuth vedoucímu do Německa, ke kterému vede asfaltová cesta (možný příjezd na kole, autem nebo na motorce). Odbočka k samotné sopce je značena směrovou šipkou. K sopce se dostanete nejlépe po lesní úvozové cestě, u níž je směrovka, nebo v případě nouze přes okraj pole.