Národní přírodní památku Železná hůrka tvoří lom odkrývající část nejmladší známé sopky z území České republiky. Místo bylo objeveno roku 1823 německým básníkem J. W. Goethem. Nachází se u státní hranice se Spolkovou republikou Německo v blízkosti obce Mýtina.
Nejmladší známá sopka v Česku leží u státní hranice s Německem jižně od
Jesenické přehrady. Naposledy byla
činná na rozhraní třetihor a čtvrtohor, což je někdy v rozmezí
před 170 – 400 tisíci lety. Na stavbě Železné hůrky se podílely minimálně dvě erupce. Při starší vznikly asi
15 m mocné vrstvy pyroplastických hornin. Na nich leží šikmo vrstvené tufy vyvržené během následující erupce.
Sopku
objevil Johann Wolfgang Goethe, který ji na svých cestách po Chebsku navštívil 23. srpna 1823. Na konci 18. a na začátku 19. století ještě geologové zcela nevěděli, jak vlastně horniny vznikají. Byli rozděleni na dva tábory –
neptunisty a plutonisty. Neptunisté soudili, že horniny vznikají usazováním ve vodním prostředí, a že tedy i Komorní hůrka má svůj původ v uhelných slojích, které později vyhořely.
Plutonisté naopak
zastávali názor, že je sopečného původu.
Dříve se tady těžilo a sopka byla
využívána na těžbu silničního štěrku a tím se otevřely vrstvy sopečného tufu. Podobně jako v Komorní hůrce i tady byly objeveny
plátky přírodního čistého železa. Na těžbě zde pracovali i obyvatelé blízké vesničky Boden, která zanikla po roce 1948. Od roku
1961 je sopka chráněna státem.
Značené cesty k Železné hůrce nevedou, jako orientační bod poslouží například
skanzen Doubrava, odkud jsou to k bývalé sopce necelé tři kilometry. Kolem sopky vede
z obce Mýtina žlutá turistická značka k turistickému přechodu
Neualbenreuth vedoucímu do Německa, ke kterému vede
asfaltová cesta (možný příjezd autem nebo na motorce). Odbočka k samotné sopce však značena není, označuje ji pouze velká směrová tabule. K sopce se dostanete
po vyšlapané stezce přes pole a nebo
po okraji remízku na dně nevýrazného údolí.