Zauhlovací a vodárenská věž ve
Vratislavicích nad Nisou je významnou dominantou této liberecké čtvrti. Její historie sahá do let
1916 – 1918, kdy byla během první světové války
vystavěna italskými válečnými zajatci jako součást rozsáhlého
areálu továrny na koberce rodiny Ginzkey. Tuto vskutku ojedinělou technicky i esteticky pregnantně řešenou stavbu nechal vystavět Alfréd Ginzkey, nejstarší syn zakladatele továrny Ignáce Ginzkeye.
Věž sloužila jako
technické zázemí pro tovární elektrárnu. V přízemí se nacházela strojovna, ve středních patrech zásobníky na uhlí a v horní části vodojem, který zásoboval kotelnu vodou. Uhlí se do věže dopravovalo po vlečce z nedalekého nádraží a následně putovalo dopravníkem do kotelny, kde se z něj vyráběla pára a elektřina pro provoz továrny.
Zděná věž o
celkové výšce 60 metrů má tři nadzemní podlaží a
vyhlídkovou terasu. Díky své architektuře i technickému řešení patří mezi pozoruhodné ukázky industriální architektury severních Čech a již více než sto let tvoří výraznou součást panoramatu Vratislavic nad Nisou.
Svou
původní funkci ztratila stavba v druhé polovině 20. století, kdy se v kotelně přešlo na jiné zdroje energie. Dnes je věž
technickou památkou a připomínkou průmyslové minulosti regionu. V posledních letech se zároveň objevují
snahy o její postupnou obnovu a nové využití pro kulturní nebo společenské aktivity.