V místech bývalého vápencového lomu ve Štramberku se nachází neobvyklá botanická zahrada, jejíž základem je kamenný labyrint, který navozuje pocit antického prostředí. K vidění jsou tu nejen vzácné rostliny, ale i množství drobné fauny – hojně se zde usadili obojživelníci a další živočichové.
Do roku 1998 bylo
v místech dnešní Botanické zahrady škvárové fotbalové hřiště, pod ním staré smetiště – z části skládka komunálního, z části průmyslového odpadu.
Dno starého lomu (těžba zde byla ukončena v roce 1920) bylo
očištěno až na holou skálu a byla ponechána pouze vápencová drť různé velikosti.
Pro další úpravu se nabízely dvě možnosti: buď zavést zrekultivovanou část zeminou a založit klasickou zahradu se záhony a trávníkem, nebo respektovat současný (vyčištěný) tvar a založit „kamennou zahradu“. Definitivní
rozhodnutí se přiklonilo ke kamenné zahradě.
Jurské vápence a zdejší flóra a fauna jsou
nejsevernějším výběžkem mediteránu (středomoří) v Evropě. Jako symbol této oblasti se užívá
labyrint – proto byl jeho motiv použit i zde a tvoří
kamennou dominantu na dně starého lomu. Autorem projektu je Prof. Ing. Ivar Otruba, CSc. Stepní, vápnomilná a teplomilná společenstva a společenstva skalních štěrbin představují hlavní část expozice. Hlavní důraz je kladen na
místní „štramberskou“ flóru, která je neobyčejně rozmanitá. Zahrnuje pestrou škálu rozchodníků, lomikamenů, kapradin a trav i dalších bylin.
Rostliny, jezírka, mokřady
V průběhu prvních tří let byly na ploše téměř 10 ha vysázeny stovky stromů a keřů. Bezprostřední okolí lomu a svahy nad
městem budou zajímavé a atraktivní za několik let, až stromy a keře povyrostou. Další tisíce rostlin jsou průběžně dále vysazovány a vysévány v bylinné části zahrady.
Zdánlivý
chaos ve výsadbách je záměrný – byl vytvořen proto, aby zde vznikla společenstva rostlin
typická pro krasová území a jejich mokřady. Proces vzniku takového biotopu je dlouhodobý, za normálních okolností trvá 15 – 25 let. Zde se jej díky systematické péči podařilo výrazně zkrátit.
V zadní části zahrady se nacházejí
jezírka a příčně přes dno starého lomu vznikl unikátní
vápencový mokřad bohatý na vodní a bahenní rostliny. Zvláště zajímavé jsou mechové bulty bohaté na
orchidejovité rostliny a obsahující několik desítek dalších druhů – tato část tvoří základ budoucího slatiniště.
Ve vodě roste
vachta, řezan, rdestice, stulík a různé druhy
rdestů. Na březích se vedle orobinců, sítin, přesliček a vrbovek vyskytuje i
masožravá tučnice. Vzniká zde
ráj zvířat a rostlin - hojně se zde usadili obojživelníci a další živočichové.
Paleontologické naleziště i cvičné horolezecké stěny
Dno lomu a jeho stěny ukrývají více jak
800 druhů zkamenělin. Jedná se o světově proslulé
paleontologické naleziště. V levé části se nachází
propasťová jeskyně znovuobjevená v roce 1999. Podle data znovuobjevení (ve Štramberku se v té době konala tradiční pouť) dostala jeskyně jméno „
Pouťová“.
Část stěn lomu slouží jako
cvičné stěny pro horolezce, nejstarší cesty z roku 1930. Jsou hojně využívány milovníky vápencového lezení.