Rothschildův zámeček ve Vítkovicích

Empírový zámek sloužil jako reprezentativní budova správy železáren i jako byt továrníka Rotschilda. V průběhu let pak na zámku působili i další majitelé továrny, jako např. Adolf Sonnenschein nebo Oskar Federer. Jednotlivé historické éry připomínají zámecké salóny, zařízené v různých stylech. 

Zastavování okolí továrními budovami začalo někdy ve druhé polovině 19. století. Jak se rozšiřoval sortiment výroby, bylo třeba stavět nové haly a provozy. A bylo to právě i na úkor zámecké zahrady. Na zámku se kdysi bydlelo, a to vyžadovalo určité provozní hospodářské zázemí. Kromě zámku tak vznikly objekty, ve kterých byly umístěny například chlívky a stáje. Tam také byla zelinářská zahrada pro zámeckou kuchyni. S tím, jak se pozemek ukrajoval, objekty měnily svou funkci. A v 50. letech minulého století potom byly některé části zlikvidovány úplně, protože se zase rozrůstala fabrika a bylo třeba místa.

Zámek samotný procházel během historie nejrůznějšími úpravami exteriéru, ale především interiéru. Dnešní podobu získal díky kompletní rekonstrukci, která proběhla před několika lety. Ta zámek zachránila a zchátralé památce navrátila její lesk. 
 

Krásy i bizarnosti zámeckého interiéru

Jednotlivé zámecké salóny připomínají svým zařízením, nábytkem, uměleckými díly i doplňky různé historické éry. Nachází se zde například salónek ve stylu empíru, v bruselském stylu nebo i ve stylu socialistického realismu. Poněkud bizarně až nepatřičně působí v empírovém zámku místnost, kde na velký kulatý stůl ze světlého dřeva zírají z portrétů socialističtí státníci jako třeba Husák, Castro, Gorbačov či Stalin ve společnosti bronzového Gottwalda. Jednací stůl působí sice obyčejně a ošuměle, ale je velmi zvláštní. Stačí se sehnout ve správném místě, stisknout tlačítko pod stolem a kulatá deska se začne sama otáčet.

Jedná se o originál, kolem kterého sedávali ředitelé někdejších Vítkovických železáren Klementa Gottwalda při jednání s kolegy ze socialistických zemí RVHP. Aby se jim lépe domlouvaly vzájemné obchody, popíjeli u toho vodku a přesouvání dolitých sklenek jim ulehčoval otočný mechanismus stolu. Mezi socialistickými exponáty jsou i busty někdejších dělníků: slévače Karla Matějného, valcíře Jana Tvrdého a muže, jehož jméno se zatím nepodařilo určit.

V současné době je zámek otevřen pro veřejnost hlavně během koncertů, workshopů nebo seminářů. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout pozoruhodnou sbírku obrazů, které bohatě zdobí zdi zámku, nebo také umělecké smalty, které vznikly během několika ročníků sympozia Smalt Art Vítkovice.