Empírový zámek sloužil jako reprezentativní budova správy železáren i jako byt továrníka Rotschilda. V průběhu let pak na zámku působili i další majitelé továrny, jako např. Adolf Sonnenschein nebo Oskar Federer. Jednotlivé historické éry připomínají zámecké salóny, zařízené v různých stylech.
Zastavování okolí továrními budovami začalo někdy ve druhé polovině 19. století. Jak se rozšiřoval sortiment výroby, bylo třeba stavět nové haly a provozy. A bylo to právě i na úkor zámecké zahrady. Na zámku se kdysi bydlelo, a to vyžadovalo určité provozní hospodářské zázemí. Kromě zámku tak vznikly objekty, ve kterých byly umístěny například chlívky a stáje. Tam také byla zelinářská zahrada pro zámeckou kuchyni. S tím, jak se pozemek ukrajoval, objekty měnily svou funkci. A v 50. letech minulého století potom byly některé části zlikvidovány úplně, protože se zase rozrůstala fabrika a bylo třeba místa.
Zámek samotný procházel během historie nejrůznějšími úpravami exteriéru, ale především interiéru. Dnešní podobu získal díky kompletní rekonstrukci, která proběhla před několika lety. Ta zámek zachránila a zchátralé památce navrátila její lesk.
Krásy i bizarnosti zámeckého interiéru
Jednotlivé zámecké salóny připomínají svým zařízením, nábytkem, uměleckými díly i doplňky různé historické éry. Nachází se zde například salónek ve stylu empíru, v bruselském stylu nebo i ve stylu socialistického realismu. Poněkud bizarně až nepatřičně působí v empírovém zámku místnost, kde na velký kulatý stůl ze světlého dřeva zírají z portrétů socialističtí státníci jako třeba Husák, Castro, Gorbačov či Stalin ve společnosti bronzového Gottwalda. Jednací stůl působí sice obyčejně a ošuměle, ale je velmi zvláštní. Stačí se sehnout ve správném místě, stisknout tlačítko pod stolem a kulatá deska se začne sama otáčet.
Jedná se o originál, kolem kterého sedávali ředitelé někdejších Vítkovických železáren Klementa Gottwalda při jednání s kolegy ze socialistických zemí RVHP. Aby se jim lépe domlouvaly vzájemné obchody, popíjeli u toho vodku a přesouvání dolitých sklenek jim ulehčoval otočný mechanismus stolu. Mezi socialistickými exponáty jsou i busty někdejších dělníků: slévače Karla Matějného, valcíře Jana Tvrdého a muže, jehož jméno se zatím nepodařilo určit.