Obce Olešnice a nedaleký Levín spolu dnes vytvářejí jeden celek, ale dříve tomu tak nebývalo. Menší Levín je i starší. První zprávy o něm pochází již z doby, kdy se narodil Karel IV., tedy z roku 1316. Tehdy Levín tvořilo deset chalup, které byly seskupeny kolem malé, téměř okrouhlé návsi.

Nejpozději roku 1379 se Levín (tehdy již Lewin) stal součástí tzv. Žiželicko-hradišťského panství, jehož vlastníky byli od 30. let 14. století Rožmberkové. V 1. polovině 16. století patřilo téměř celé území kolem řeky Cidliny, a tedy i Olešnice a Levín, rodu Pernštejnů.

V 90. letech 19. století došlo k rozmachu cihlářské výroby, a tak byla roku 1896 v Olešnici postavena cihelna.

Společná historie obou obcí se datuje od roku 1868, kdy se Olešnice i Levín staly součástí obce Lučice. O 18 let později (1886) se Olešnice osamostatnila a roku 1904 se k ní připojil Levín, aby se v roce 1930 opět odtrhl. O 30 let později se Levín opět stal součástí Olešnice a k 1. 1. 1989 byly Olešnice a Levín administrativně připojeny k Chlumci nad Cidlinou. Ale o rok později se Olešnice a Levín obnovily jako samostatná obec.

Na západ od města Chlumec nad Cidlinou se rozkládá Přírodní památka Olešnice. Hluboko v lesním porostu, který tvoří převážně dubohabřiny je k nalezení Anežčin pramen. Nad ním byl postaven malý pavilonek v antikizujícím empíru, jenž je zapuštěn do svahu a jehož průčelí tvoří dva dórské sloupy a trojúhelný tympanon. Ačkoli přesné datum vzniku této stavby není známo, její jméno jasně napovídá, že je spojena s Oktaviánem Kinským, respektive s Anežkou Schafřgotschovou, kterou pojal za svou ženu roku 1835. Na území přírodní památky se nacházejí tři druhy brouků (zlatohlávek skvostný, krajník hnědý a roháč obecný), které jsou obzvláště chráněny.