Historické jádro města
Lipník nad Bečvou tvoří uzavřený urbanistický celek. Hranice rezervace je vedena z velké části podél
hradebního okruhu, který je z části dochován v poslední známé podobě. Předpokládá se, že
město existovalo již v raném středověku, před první polovinou 13. století. Klíčem k poznání počátku osídlení je bezpochyby živelný půdorys města, který má velmi daleko svou nepravidelností k systematicky založenému městskému osídlení.
Středobod
Lipníku tvořila
starší osada s obvyklým ulicovým charakterem rozloženým
podél dálkové cesty. Ta vedla úvalem řeky
Bečvy od jihozápadu k severovýchodu. První písemná zpráva o městě se datuje k roku 1238. Archeologové předpokládají
rozrůstání osady v město mezi lety
1256-1266. Vnější
parkánové opevnění s
barbakány před branami vzniklo v pozdní gotice a vztahuje se k němu zpráva k výstavbě opevnění na počátku 16. století. Bašty byly dodatečně zvýšeny v pozdní renesanci cihlovou nástavbou.
Městské domy vznikaly na poměrně úzkých parcelách, jak se zdá, v mnoha případech byly domy později po dvou spojovány.
Samostatnou kapitolu představuje ve vývoji lipnických domů
židovská část města. Od poloviny 15. století osazovaly a stavěly přistěhovavší se židovské rodiny své domy stereotypně v
uličce podél západní městské hradby, z obou stran Osecké brány. Byla to pro středověké židovské osídleni v hrazených městech typická poloha: ulička na samém obvodu jádra, složená z řadových domků bez zázemí.
Mezi nejvýznamnější body městské památkové rezervace patří: