Původcem myšlenky zbudovat zemřelým na ohradní zdi hřbitova pomníčky ve tvaru liché půlkruhové arkády nesené dvěma sloupy, byl farář Vít Cíza. Za jeho působení v letech 1819–1854 byly postaveny téměř všechny kapličky. Pouze kaplička, na které je nápis zaznamenaný ve farní pamětní knize pod číslem 106, pochází z doby, kdy byl farářem František Toušek. Dále kapličky, na nichž jsou nápisy pod číslem 107 a 108, pocházejí z dob nástupce dr. Josefa Záruby (1913–1921).

První skupina tří kapliček byla stavěna z jara roku 1841. Tyto pomníky jsou zdobeny železnými křížky, obrazy patrona nebo patronky zemřelého. Podobné pomníky svým drahým chtěli postavit také Matěj Kubíček, a ještě jeden chalupník. Jelikož se do trojice nikdo jiný nepřihlásil, postavil farář Cíza třetí pomník na svůj náklad pro jednoho lazara. Jelikož se postavené pomníky líbily všem osadníkům, vznikla myšlenka vybudovat další kolem celého hřbitova. Za čtyři roky stálo kolem hřbitovní zdi 60 kapliček. Scházelo jich dvacet, aby byl hřbitov zcela ohrazen. Pátým rokem byl již celý hřbitov obehnán kapličkami.

Poté se kapličky začaly stavět přímo na zdi kostela. Výjimku tvoří monumentální, architektonicky ztvárněný „památník“, věnovaný albrechtickým duchovním, charakteristicky umístěný k východnímu závěru kostela. Je zhotoven z cihel 3,5 sáhu vysoký a 2 sáhy široký, důstojnost mu dodává také zlacený kříž. Vymalována je na něm večeře Páně a ve spodní části plochy je rozsáhlý 48. řádkový nápis.