Ve středověku byly v
Kutné Hoře, kvůli
intenzivní důlní činnosti, která narušovala spodní prameny, problémy se zásobováním pitnou vodou. Středověcí inženýři vyřešili problém pomocí
několik kilometrů dlouhého dřevěného potrubí, které ústilo do nádrží na několika místech ve městě, z nichž byla voda odebírána. Voda se přiváděla z 2,5 km vzdálené Svatovojtěšské studánky, v Miskovickém údolí a z pramenů nad obcí Bylany. Přes úzké a hluboké údolí Bylanky bylo potrubí převedeno po zděném tříobloukovém akvaduktu. Tak se voda přiváděla do města až do roku 1890.
Kolem nádrže umístěné na dnešním Rejskově náměstí byla v roku
1495 postavena
kašna ve tvaru dvanáctibokého hranolu, zdobená bohatým dekorem kamenných kružeb, slepými arkádami ve tvaru oslího hřebenu, kraby a fiálami s kytkami. Za autora této krásné stavby se považuje
Matěj Rejsek, který mimo jiné vytvořil také chrám sv. Barbory.
Kamenná kašna, která patří mezi skvosty pozdního gotického stavitelství, je citlivě umístěna do prostoru náměstí. Mohutná kašna byla významná nejenom svým rozměry, ale také materiálem – až do 19. století byla totiž většina kutnohorských kašen na veřejných prostranstvích dřevěných, čas od času došlo na jejich opravu nebo výměnu, často i měnily své místo. O to výsadnější postavení měla Kamenná kašna, fungující patrně také jako vodní rezervoár. Podle starých popisů měla atikové zábradlí a vysokou šestibokou střechu. Při rekonstrukci v letech 1887–1890 sice nebylo původní zastřešení rekonstruováno, ale většina zničené kamenické výzdoby byla vyměněna za kopie.
Významná památka technického charakteru se spolu s celou městskou památkovou rezervací řadí na seznam památek světového dědictví UNESCO.