Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Středočeský kraj nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Se světlem jako symbolem křesťanských Vánoc a adventu se pojilo mnoho dnes již zapomenutých rituálů. Na výstavě ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy se návštěvníci mohou seznámit právě s předměty a zvyky vážícími se k symbolu světla a ohně. Vánoční atmosféru umocní rozsáhlý Orlickoústecký betlé
Vystaveny jsou historické vánoční ozdoby, ukázka světelných řetězů na vánoční stromek vyrobených od 30. do 60. let 20. století, formy na výrobu svící, vánoční pohlednice a další předměty vážící se k symbolům světla. Zajímavostí jsou rorátní svíce, které byly používány pro osvětlení kostelních lavic při ranních mariánských bohoslužbách v době adventní. Svíce byly vyráběny vinutím z nekonečné tenké voskové svíčky do tvarů dutého válce, knihy, ryby, věnečku apod. Mezi již prakticky zapomenuté zvyky patří symbol slunce polaz, který se tradičně zavěšoval nad stůl ve světnici.
Kult světla byl součástí náboženských obřadů již před příchodem křesťanství. V době zimního slunovratu se dráha slunce na obzoru láme a po něm se dny opět začínají prodlužovat. O nejdelší noci v roce se proto světlo stává symbolem nového života i nového roku. Církev původně pohanský kult ohně a světla přijala a vánoční a novoroční světlo povýšila na duchovní symbol. Křesťanská tradice pak spojila zimní slunovrat s oslavou svátku narození Božího syna, jenž měl být světlem naděje pro lidstvo.
První svíce byly vytvořeny z včelího vosku a během 4. století našeho letopočtu se staly součástí bohoslužeb v křesťanských svatyních. V běžném životě se téměř nepoužívaly, protože jejich výroba byla velmi nákladná. Ještě ve 14. století se svíce zapalovaly i na královských dvorech jen výjimečně. Svíce a úkony s nimi provázely člověka během přelomových okamžiků jeho života. Sama zapálená svíce byla považována za symbol života a zhasnutí svíce za znamení jeho konce.
Vánoční stromeček dnes vnímáme jako jeden z nejvýraznějších symbolů svátků narození Ježíše Krista. První zmínky o ozdobeném stromu pocházejí z území Alsaska z konce 16. století. Postupně se zvyk strojit o vánočních svátcích jehličnan rozšířil po německých zemích, v roce 1816 jej přijal i rakouský císařský dvůr. Během první poloviny 19. století si stromeček našel cestu do většiny měšťanských domácností, především v Praze a dalších velkých městech. Na venkov se dostávaly stromečky ve větší míře až po první světové válce. Umísťování a rozsvěcování svíček na stromek je spojeno s podobenstvím světla svící se světlem Kristovy víry. Svíčky v lidovém prostředí byly často podomácky vyrobené z loje nebo uhnětené ze zbytku parafínu z běžných svíček. Svíčky byly nasazovány na špendlík propíchnutý větvičkou stromku. Později byly vkládány do kovových kolíčků s objímkami.