Prostřednictvím reportéra Martina Dorazína, skrz jeho postavu, objevujeme běžný život obyčejných lidí, dlouhodobě vystavených dopadům války. Ukazujeme sílu, která ve skutečnosti rozhoduje války. Není to vítězství na frontě, ale odolnost zázemí – ať už zvítězí jakákoli strana, lidé budou stejně pořád žít tam, kde žili.
Téma odolnosti společnosti objevujeme očima válečného zpravodaje, prostřednictvím jeho práce se zvukem v rozhlasových reportážích. Ve filmu odkazujeme i na mimoválečný kontext – společnost je tak silná, jak silný je její nejslabší jedinec. Prohra většinou nenastává tam, kde se lidi semkli, protože samotné semknutí zvyšuje šanci na přežití celku. To je téma, které promlouvá i ke společnosti, válkou přímo neohrožené.