Rachmaninov pro tři – Pardubické hudební jaro

Koncert komorní hudby by měl být nedílnou součástí každého hudebního festivalu. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že je posluchačsky méně atraktivní než hudba orchestrální, má mnoho příznivců právě díky intimitě hudebního zážitku a bezprostřednějšího kontaktu posluchačů a interpretů. Počet děl komorní hudby je obrovský a zahrnuje díla různé kvality, od bezcenných salónních skladeb až po mistrovské kompozice patřící do zlatého fondu světové hudby.

Trio RoVerde vzniklo vlastně náhodou díky setkání tří umělců na natáčení Beethovenova Koncertu pro klavír, housle a violoncello op. 56 a díky synergické spolupráci pokračují v činnosti nadále. Ve složení Lusiné Harutyunyan (housle), Caroline Sypniewski (violoncello) a Ekaterina Litvintseva (klavír) koncertují po celé Evropě. Název „RoVerde“ vznikl poitalštěním jména Rob Groen, který je manažerem a ideovým zakladatelem uskupení.

Trio élégiaque č. 2 d moll (Elegické trio) Sergeje Rachmaninova vzniklo na podzim roku 1893. Autor jej věnoval památce P. I. Čajkovského a bylo na něm napsáno: „Na památku velkého umělce“. Premiéra díla se konala v Moskvě dne 31. ledna 1894, part klavíru přednesl samotný Sergej Rachmaninov. Bez opomenutí jeho skladatelské velikosti zmiňme, že není tajemstvím, že Rachmaninov měl velmi dlouhé prsty, které mu umožňovaly bez obtíží zahrát jeho pověstně náročné akordy, které jsou schopni zvládnout pouze někteří, dokonalou technikou vybavení klavírní virtuosové.

Symbolické trojky v letopočtech nás nadále skrz festival provází. Sergej Rachmaninov žil v letech 1873 až 1943, Dora Pejačević zemřela před sto lety – v roce 1923. Pokud Vám jméno Pejačević připomíná název zámku v chorvatském vnitrozemském městě Našice, vězte, že tato vysoce vzdělaná houslistka a hudební skladatelka pochází právě z tohoto šlechtického rodu. Její nejvýznamnější díla vznikala v období první světové války, kdy pomáhala jako zdravotní sestra a starala se o raněné vojáky. Její pozdně romantická, velmi svérázná, harmonická a instrumentálně rafinovaná hudba je považována za reprezentativní hudbu období Fin de siècle (také „Konec století“ či „Stříbrný věk“). Někdy je její styl přirovnáván právě k hudbě Sergeja Rachmaninova.

Klavírní trio C dur op. 29 napsala autorka roku 1910. Úvodní věta Allegro con moto je charakteristická svými dvěma velmi atraktivními a lyricky plynoucími tématy, která jsou zlehka narušována houpavými rytmickými motivy. Na řadu přichází velmi originální Scherzo. Brilantně je zde zpracovaná myšlenka přenesení důrazu z melodie na rytmus. Následuje dosti výjimečně pomalá věta s označením Lento, v níž se zaposloucháme do hudby vytvářející širokou škálu nálad a pocitů. Finále Allegro risoluto je pak funkční a energická záležitost s několika napínavými a vzrušujícími hudebními vrcholy.