Na vodárně s... Markem Hilšerem

MŮJ PŘÍBĚH
Pocházím z Chomutova
Narodil jsem ​se v Chomutově, kam rodiče přišli z Moravy. Dětství jsem prožil na chomutovském sídlišti, kde bydleli lidé vystěhovaní z vesnic, které musely ustoupit těžbě uhlí.

Jak jsme emigrovali do Španělska
V červnu 1989 se táta rozhodl odvézt děti do svobodného světa. Po napínavé cestě jsme se ocitli ve Španělsku. Za půl roku vypukla u nás Sametová revoluce a my se mohli vrátit do svobodného Československa. Prožil jsem rok a půl v západní Evropě a byla to nezapomenutelná životní zkušenost. 

Politologie a mezinárodní vztahy
Počátek devadesátých let byla optimistická doba budování nové demokracie. Plný mladických ideálů jsem se rozhodl sloužit obci,  a proto jsem po maturitě na chomutovském gymnáziu odešel studovat obor Politologie a mezinárodní vztahy na Univerzitu Karlovu. Jako student jsem absolvoval stáž v Poslanecké sněmovně Parlamentu. Byla to doba, kdy propukly první velké korupční skandály. Prožil jsem zklamání a ztrátu mladických iluzí. Rozhodl jsem se politiku odložit a naučit se řemeslo, které mě bude naplňovat. Volba padla na medicínu.   

Zkušenosti v zahraničí
Ještě před tím, než jsem začal se studiem, jsem chtěl poznat svět a jak lidé jinde žijí. Nejprve jsem odjel do USA a pak do Austrálie. Postupně jsem pracoval jako popelář, kopáč, stěhovák nebo instalatér. Byla to výjimečná zkušenost, která mě nechala nahlédnout do  mnoha lidských příběhů a osudů.

Medicína na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy
Po návratu z cest jsem se pustil do studia medicíny na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Služby obci jsem se ale nevzdal. Nejprve mě zvolili členem Akademického senátu. Později jsem dostal důvěru a byl jsem dvě volební období jeho předsedou. Po absolvování studia lékařství jsem zůstal věrný fakultě.

Lékařská věda a výuka mediků
Svou práci jsem zasvětil výuce mediků a výzkumu zhoubných mozkových nádorů. Stal jsem se členem výzkumného týmu, který se snaží nalézt nové způsoby léčby rakoviny. Rakovině jsem se vždy chtěl postavit. Jak té biologické, tak té společenské. Po zvolení do Senátu jsem musel výzkumné práce zanechat, ale věnuji se alespoň výuce budoucích lékařů. I když se moje práce zcela proměnila, smysl zůstává stejný.    

Aktivní občan
Vždycky mě štvala arogance v politice. Když jsem cítil potřebu se jí postavit, udělal jsem to. I v situacích, kdy se to zdálo marné. Občanskými protesty jsme upozorňovali na nešvary různých vlád a politiků. Postavili jsme se Topolánkově vládě, když se chystala skrytě privatizovat fakultní nemocnice. Protestovali jsme proti Nečasově vládě, když omezovala svobodu vysokých škol. A jako občané jsme vyjádřili nesouhlas se Sobotkovou vládou a s prezidentem, když mlčeli před Putinovou zvůlí. Politikům je třeba neustále nastavovat občanské zrcadlo.  

Manželství
V roce 2015 jsem se oženil s Monikou. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Svatbu jsme měli v kostele. A i když to není snadné, slíbili jsme si lásku, úctu a věrnost. V roce 2018 se nám narodila dcera Sofie. Monika je lékařka záchranné služby. 
 
Kandidát na prezidenta 
Na počátku byla touha ukázat, že my, občané, můžeme promlouvat do osudu naší země. Že stát nepatří jen miliardářům, kteří si mohou koupit všechno: politickou stranu, politický vliv, politickou kampaň i politiky. Nejlepší cesta, jak to dokázat, byla prezidentská kampaň. Mnozí mě odrazovali a tvrdili, že bez peněz nemám žádnou šanci. Jiní té myšlence věřili a dokázali se nadchnout. V prezidentských volbách mě nakonec proti očekávání podpořilo 450 000 občanů, což výrazně předčilo veškeré odhady. Někteří to považovali za malý politický zázrak.   
         
Senátor
Podpora téměř devíti procent voličů pro mě byla silným signálem, že mám ve veřejném životě pokračovat dál. Nechtěl jsem lidi zklamat ani zradit principy, kvůli kterým jsem absolvoval prezidentskou volbu. Vnímal jsem silný závazek vůči těm, kteří mě podpořili.  Jako logické pokračování se nabízela práce v Senátu. Podal jsem kandidaturu a s pomocí občanů, kteří mi pomohli s kampaní, jsem byl zvolen.