V polovině 80. let probíhaly v bezprostřední blízkosti kostela sv. Prokopa ve Vamberku výkopové práce, při nichž došlo k porušení kanalizace, což mělo za následek zatékání odpadních vod do krypty. Vzhledem ke změně klimatických podmínek (především zvýšené vlhkosti) se řada mumií začala kazit, některé byly ve značném stádiu rozkladu a musely být pohřbené do země. Z původních přibližně 50 mumií se podařilo zachránit 34 a byly dočasně uloženy v depozitáři pobočky Okresního muzea Orlických hor ve Vamberku. Do broumovského kláštera byly převezeny v roce 2000.
Nejstarší mumie pocházejí ze 17. století, avšak převážná část z 18. století. Jedná se především o mumie vambereckých měšťanů, kněží, varhaníků a dalších významných osobností. Mnoho zmínek o lidech, kteří jsou v rakvích pohřbeny, se do dnešní doby nedochovalo. Jen u některých je přiložena cedulka se stručným životopisem, například: vamberecký farář Adam Damian Rozvoda, který zemřel 23. srpna 1774 „Kněz to zvláště zasloužilý, znamenitě čilý a horlivý, který působil ve Vamberku 33 let"; František Liška, syn varhaníka Jana Lišky a jeho manželky Anny, zemřel 5. března 1750 ve věku 76 let. Jednou z nejvýznamnějších osobností, která byla do krypty pohřbena, je zakladatelka vambereckého krajkářství Magdalena Grambová. Mezi dospělými leží rovněž dvě mumie dětí.
Mezi mumiemi je i jedna zajímavost, která souvisí s pověstmi o fextech. Slovo "fext" je výraz pro člověka s dvojitou kůží nebo člověka, který se narodil v plodovém obalu. Má být nesmrtelný, respektive zabít ho může jen skleněná kulka. A když zemře, tak se jeho tělo nerozkládá. Původně je slovo fext odvozeno z německého kugelfest – nezranitelný kulí. Fext, respektive jeho mumie, je vystaven v klášterním podzemí hned mezi prvními.