Chebský Špalíček – symbol chebské architektury

Symbolem chebského náměstí se stala skupina středověkých domů zvaná Špalíček. Tento bizarní komplex 11 domů rozdělených úzkou Kramářskou uličkou vyrůstal od 13. století na místě kramářských bud a masných krámů. Původní dřevěné kotce nahradily kamenné stavby s postupnými přístavbami horních pater s hrázděnou konstrukcí. Z toho vyplývá i dvojí výklad vzniku názvu těchto domů (stavba pater na malém prostoru nebo řeznický špalek) ze slova Stock. Celý komplex, tak jak jej známe dnes, byl dokončen ale až v 15. století.  Do dnešních dnů se z původních tří bloků zachovaly bohužel už jen dva.

Podle nejstaršího zobrazení z roku 1472 je půdorys těchto dvou bloků v podstatě zachován do dnešní doby. V roce 1809 došlo k zboření třetí řady domů s masnými krámy, která stála na západní straně náměstí. Demolice zbývajících domů hrozila i v průběhu rekonstrukce města Chebu v letech 1956 – 1962, kdy stav devastace budov Špalíčku vedl k úvahám od zboření a nahrazení moderní novostavbou až po vytvoření pouhé tvarové skulptury z betonu vylitého do obvodových zdí. Nakonec se koncem roku 1960 přistoupilo k záchranným pracím a Špalíček se podařilo zachránit, i když je ve skutečnosti pouhou dekorací z obvodového zdiva s naprosto nepůvodní interiérovou dispozicí, která je navěšena na vnitřní ocelovou konstrukci s betonovými stropy. Poslední velká rekonstrukce komplexu proběhla v roce 1965.

Špalíček tvoří dnes dva bloky 3-4 patrových domů rozdělených uzoučkou Kramářskou uličkou, která je široká pouhých 160 cm. Netrpíte-li tedy klaustrofobií, “můžete si Špalíčkem projít”. Ulička je volně přístupná. I dnes jsou jednotlivé domky sídlem obchodů a obchůdků různého typu, kavárny či restaurace.

Úzké, čtyř až pětipatrové domy bez dvora jsou seřazeny po stranách 1,60 m široké Kramářské uličky tak, že je několik úzkých domů spojeno v jeden širší. Sedlové střechy, dříve směřující do stran byly v období baroka stočeny do spojitých okapových střech. Hrázdění v horních patrech bylo v průběhu staletí přemalováno a zazděno z protipožárních důvodů, teprve na konci 19. století bylo opět odkryto.
 

Na nejširším místě náměstí byly krátce po založení nového města, tedy ještě ve 13. století, postaveny prodejní stánky, kde kupci nabízeli své zboží (většinou pekaři a řezníci). Krámky se brzy staly trvalými objekty, které přecházely z otce na syna. V počátcích se zřejmě jednalo o jednoduché dřevěné boudy, které ale dostaly brzy podobu pevných staveb ze dřeva. Poté byly zvelebeny o hrázděnou konstrukci a částečné kamenné zdivo. Pozdějšími přestavbami a přístavbami dostal Špalíček během doby onu podobu, kterou dnes známe.