K lázeňskému koloritu neodmyslitelně patří kulturní vyžití. Proto byly i
Františkovy Lázně od založení vyhledávány
společnostmi komediantů i pěvců. S představeními se zde prokazatelně mohli hosté setkat v upravené přízemní hospodářské budově u
Společenského domu už v roce
1808, hostovaly zde nahodile a krátkodobě skupiny herců s fraškovitými scénkami se zpěvy a kuplety. Avšak šlo o sezónní záležitosti
nevalné úrovně a
v nevábném prostředí. Divadelní dění v druhé budově bylo, soudě podle uměleckých společností a repertoáru, na daleko vyšší úrovni.
Mezinárodní lázně vzkvétaly a
město si
mohlo dovolit postavit
podle plánů vídeňského architekta Hügla nové divadlo. Slavnostně bylo otevřeno v červnu
1868 a svou činnost zahájilo operetou Franze Suppého Krásná Galathea. Divadlo bylo profesionálně řízeno a
jako součást léčby zde vystupovali umělci a soubory z
Prahy, Vídně, Berlína nebo Mnichova. Repertoár uspokojoval i náročné diváky, nabízeny byly především
operety jako Krásná Helena, Cikánský baron, Orfeus v podsvětí, Netopýr, Modrovous, Boccaccio, Ptáčník, Postillon z Lonjumeau, Velkovévodkyně z Geroldsteinu…
I toto divadlo antického vzhledu se však stalo ve dvacátých létech dvacátého století
příliš těsným a
městská rada rozhodla o dostavbě. Projekt byl zadán
arch. prof. Arturu Payrovi z pražské německé vysoké technické školy.
Práce začaly 14. 11.
1927 a již v červenci následujícího roku
novoklasicistní budova s dekoračními prvky ve stylu
art deco začala sloužit svému účelu. V dobách největšího zájmu publika o tzv. lázeňský repertoár se hrálo i denně a největší oblibě se těšily
staggiony německých i českých
operních a operetních společností. Divadlo nepostihly tzv. modernizace, a tak si
zachovalo své kouzlo, útulnost a přívětivost do současné doby.