ÚvodVýletyPěšky po ČeskuS osobností na procházku: do Peruce a Českého středohoří s malířem Emilem Fillou

S osobností na procházku: do Peruce a Českého středohoří s malířem Emilem Fillou

Vypravte se na výlet ve stopách kubistického malíře, grafika a sochaře Emila Filly (4. dubna 1882 – 7. října 1953), jedné z nejvýznamnějších osobností českého umění první poloviny 20. století. S rodákem z Chropyně se vypravíme do jeho posledního působiště, do městyse Peruc na Lounsku. V tamním zámku měl malíř svůj byt a ateliér, s velkou láskou maloval Perucko i České středohoří. Pojďte se toulat krajinou v jeho stopách.
Emil Filla se narodil roku 1882 v Chropyni na Hané v rodině železničního úředníka. V rodném domě je dnes čekárna, je na ní umístěna pamětní deska Emila Filly. Dětství prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu a začal pracovat v pojišťovně. V roce 1903 se ale přestěhoval do Prahy a poté studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění. S několika spolužáky ale školu po třech letech opustil a rozhodl se hledat vlastní cestu. Ovlivnilo jej dílo malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu, a stal se členem výtvarné skupiny Osma, hlásící se k novým uměleckým směrům expresionismu a fauvismu. Záhy poté Filla vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož členem byl s krátkou přestávkou až do své smrti v roce 1953.
 

Umělec na cestách

Pro Fillu jako malíře i teoretika byly důležité kontakty s klasickým i moderním evropským uměním. Už před první světovou válkou často cestoval do Německa, Holandska, Belgie, Francie a Itálie, od roku 1911 hodně pobýval v Paříži. Tam jej zastihla první světová válka; více než šest let pak strávil v Nizozemí, kde se zařadil k uznávaným osobnostem mezinárodní umělecké avantgardy. Po válce se vrátil do Československa a opět se pustil do práce; z té doby jsou známá především jeho četná kubistická zátiší.

Už před první světovou válku se Filla oženil s Hanou Krejčí, dcerou profesora filozofie na Univerzitě Karlově. Žili ve Střešovicích ve vile, kterou coby dvojdům pro Emila Fillu a Františka Krejčího navrhl v letech 1922–1924 architekt Pavel Janák ve spolupráci s Jaroslavem Vondrákem a Emilem Fillou. Umělce připomíná nápis na fasádě a busta z roku 1929, kterou vytvořil sochař Otto Gutfreund.
 

Filla jako sběratel

Před druhou světovou válkou patřil Filla k těm, kteří aktivně varovali před rostoucím nebezpečím nacismu. Po vypuknutí války ho společně s dalšími osobnostmi svobodného Československa zatklo gestapo a následující roky strávil v koncentračním táboře Dachau, později v Buchenwaldu. Na rozdíl od mnoha dalších měl Filla štěstí, a ač s podlomeným zdravím, válku přežil. Mír v roce 1945 oslavil výstavou v pražském Mánesu, současně byl jmenován profesorem nově založené Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Kromě toho mu také stát propůjčil křídlo zámku v Peruci, kam Filla umístil část svých bohatých sbírek. Vedle evropských středověkých památek se Fillův sběratelský zájem soustředil zejména na mimoevropské umění Číny a Japonska, Blízkého východu, Přední Asie, Egypta a etnického umění Afriky, Oceánie a pokolumbovské Ameriky. Údajně se jednalo se o nejvýznamnější kolekci, jakou se kdy podařilo nashromáždit českému výtvarnému umělci 20. století.
 

Fillova Peruc

Městys Peruc leží v Ústeckém kraji východně od Loun v oblasti Dolní Poohří. Do povědomí milovníků české historie se Peruc zapsala romantickou pověstí o Oldřichovi a Boženě – aneb jak napsal kronikář Václav Hájek z Libočan v 16. století „…dívka se zalíbila knížeti perúc, té vsi dal sám kníže Oldřich místu jméno Peruc.“ Němým svědkem jejich setkání byl podle legendy tisíc let starý Oldřichův dub, jeden z nejznámějších památných stromů Česka. Kromě toho v Peruci objevíte zastřešenou pseudogotickou Boženinu studánku, na návsi pak stojí barokní kostel sv. Petra a Pavla a trojkřídlý patrový zámek. Jeho rokokovou přestavbu vedl v letech 1694–1724 italský stavitel Antonio Porta a po jeho smrti ji dokončil Petr Pavel Columbani. Zámek je součástí resortu Dětenice a zve na komentované prohlídky, společně s Nadací Emila Filly se chystá otevření rozsáhlé Fillovy galerie.

V Peruci strávil Emil Filla poslední roky svého života a zdejší krajinu si zamiloval. Na jeho obrazech se objevují blízké vesnice, hrad Házmburk, Lounské kopce, Milešovka a nesčetná zákoutí Českého středohoří. Filla krajinu popsal následujícími slovy: „Na všechny strany pode mnou se vzdouvala země v trylcích pestrých polí, v crescendu kopců, pohoří, hor, a z ní porůznu, až kam dohlédlo oko vzpínající se křivkou, jak vzepjatý kůň tyčilo se naše krásné a úchvatné Středohoří...“

Dobře si ale uvědomoval rizika spojená se svou hlavní vášní, protože 20. listopadu 1952 v dopisu Emanuelu Antonovi píše: „...podzim nebyl nijak pro ‘krajinaření’ příznivý a lidé mě varovali: to už není pro vás – je to nebezpečné při vašem stáří –, vítr fučel a mráz pronikal do kostí a člověk, jak sedl na stoličku a vzal štětec a pero do ruky, zapomněl na zimu a teprve po skončení pocítil zkřehlost až do morku. Ale byl jsem tak rozpracován, vše mi šlo tak od ruky, že jsem nemohl zkrotit svou vášeň a nemalovat. Zápal plic se mi nedostal do těla a to bylo to hlavní.“

Výlet zakončíme na naučné stezce Perucko, která z Peruce vede na Krásnou vyhlídku. Otvírá se z ní pohled na panorama Českého středohoří. Pokud znáte krajinomalby Emila Filly, bude vám výhled povědomý: ano, právě tady jeho krásné obrazy vznikaly.

Emil Filla zemřel v jednasedmdesáti letech 6. října 1953 v Praze a byl pochován na hřbitově v Praze-Střešovicích.