Spisovatelskou dráhu Bohumil Hrabal zahájil už jako vysokoškolský student, se svou tvorbou však měl za komunistického režimu značné potíže. Svou první knihu, povídkový soubor Perlička na dně, tak mohl vydat až v roce 1963 ve svých 49 letech. Obrovský ohlas knihy urychlil vydání Pábitelů v roce 1964. K dalším známým Hrabalovým knihám patří Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále či Příliš hlučná samota. Mnoho jeho knih se dočkalo filmového zpracování, převážně v režii Jiřího Menzela. Hrabal často k filmům psal i scénář a objevoval se v nich v epizodních rolích, slavné jsou legendární hlášky z filmů Slavnosti sněženek nebo Postřižiny. Například věta „Tato kašna a vlasy paní sládkové jsou ozdobou tohoto města!“
Jenže právě v tom je ten vtip: nejde o úryvky z knížky, ale filmovou hlášku. To však Postřižinám vůbec neubírá na popularitě: po útlé knížce řada lidé sáhne poté, co viděla Menzelův stejnojmenný film. Možná vás překvapí, že vypravěčem příběhu, psaného krásnou Hrabalovou češtinou, je Maryška, manželka správce pivovaru.
Zatímco děj knížky se točí kolem pivovaru v Nymburku, kde se dnes stylově vaří Postřižinské pivo, ve filmu hraje hlavní roli pivovar v Dalešicích a nedaleké Počátky. Ano, právě tam se natáčely scény s kašnou a vlasy paní sládkové. A mimochodem, v knížce najdete pivních sloganů mnohem víc než jen hojně citovanou veršovánku Vaše podlomené zdraví pivo upevní a spraví. Například Více piva, méně útrap a mrzutostí. – Vaše podlomené zdravíčko upevní vám naše pivečko. – Kdo nepil, teskný byl, když se napil pivenka, zčervenal jak dívenka. – Bez piva zaživa bych umíral. – Více pivečka, více zdravíčka. – Zdraví, svěžest, sílu, vše najdete v pivu. – Kdo chce vesel býti, musí pivo píti. – Kdo k nám do hospody chodí, dvakráte se rodí. – Naše dobré pivo, nápoj pro každého. – Lépe se nám bude žíti, když víc piva budem píti. – Kdo o hospodu nezavadí, kdo nepije a nejí, ten vlastní zdraví zradí. – Doma, na cestách, všude jen osvěžující pivo. – Pivečko v každý čas správně osvěží vás.
Při čtení pak možná budete mít před očima obrazy z filmu: „…Mám ráda těch několik minut před sedmou hodinou večerní, kdy hadříky a zmačkanou Národní politikou čistím skleněné cylindry lamp, sirkou odroluji čerň ohořelých knotů, nasazuji znovu mosazné kloboučky, a přesně v sedm hodin nastává ta krásná chvíle, kdy přestávají pracovat pivovarské stroje a dynamo, tlačící elektrický proud všude tam, kde svítí žárovky, to dynamo začne snižovat obrátky, a tak jak elektřina slábne, slábne i světlo žárovek, z bílého světla zvolna je světlo růžové a z růžového světla světlo šedivé, cezené přes flór a organtýn, až wolframová vlákna ukazují u stropu červené rachitické prstíčky, červený houslový klíč. Zapaluji pak knot, nasazuji cylindr, vytahuji žlutý jazýček, nasazuji mléčné stínítko, zdobené porcelánovými růžemi. Ráda mám těch několik minut před sedmou hodinou večerní, dívám se ráda těch několik minut vzhůru, kdy světlo odchází ze žárovky jako krev z podříznutého kohouta, ráda se dívám na ten blednoucí podpis elektrického proudu a trnu, až přijde čas, kdy do pivovaru bude zaveden městský proud a všechny pivovarské lampy, všechny větrné lampy v maštalích, lampy s kulatými zrcátky, všechny ty bachraté lampy s kulatými knoty se jednoho dne nezapálí, nikdo už nebude o jejich světlo stát, protože celý ten ceremoniál bude nahrazen vypínačem podobným kohoutku od vodovodu, který nahradil krásné pumpy…“
Když zamíříte za Bohumilem Hrabalem do Nymburka, můžete se kromě Postřižinského pivovárku podívat na vilu rodiny Hrabalových a posedět se spisovatelem na jeho lavičce na náměstí Přemyslovců. Hrabalova naučná stezka vás pak zavede do nedalekého Kerska, kde se odehrávají Slavnosti sněženek. Podívejte se do proslulé restaurace Hájenka a také do Hrabalovy chaty. Spisovatel ji koupil v roce 1965 a jako spisovatel na volné noze tu pak ve společnosti svých milovaných koček strávil desítky let, pro veřejnost se otevřela v roce 2024.