Martina Komzáková.
Martina Komzáková (1971) vystudovala gymnázium v Brně a na Univerzitě Karlově v Praze výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě a psychologii na filosofické fakultě. Nejprve 12 let pracovala jako psychoterapeutka a arteterapeutka v různých oblastech psychosociální péče. V současné době žije a pracuje v Plzni. Vyučuje na katedře Výtvarné kultury FPE ZČU v Plzni a v Ateliéru arteterapie na JČU v Českých Budějovicích. Arteterapie je zároveň její hlavní specializace v soukromé praxi.
Jednou ze základních tendencí moderního umění je napětí mezi racionalitou a imaginací. V tvorbě Martiny Komzákové tvoří rozhodující a základní princip jejího mnohovrstevnatého uměleckého názoru. Osobní hluboká spontánnost směřující ke katarzi je zároveň provázena trvalou kritickou sebereflexí. Snaha pochopit a zobecnit vlastní osobnost a své umění ve vztahu ke zdrojům, které tvoří myšlenkový svět napájený ze studní citů a touhy po spravedlnosti a naplnění života v harmonii, nemá žádný definovaný vnější kodex – ale je přítomná v hlubině umělcova srdce jako exkluzivní ambice čistoty a lásky. Intimita v tomto náročném prostoru nabývá rozměru monumentality. A je pro ni útočištěm, ale také zároveň nebezpečným úskalím ohrožující její duši.
Martina se z tohoto napětí a sváru snaží vykreslit, vytesat, vymalovat dramatickými a nekoordinovanými gesty - se stejnou intenzitou jako cíleně a ukázněně kráčet k dokonalosti tvaru formy a osobního ideálu krásy, s nímž její umění nabývá jakési zvláštní proporce mezi významem a poselstvím, se kterým je možné se ztotožnit a hledat v něm odraz vlastní zkušenosti - anebo na druhé straně absolutně subjektivním do sebe jdoucím bolestným zásahem, který je její výsostnou záležitostí a ke kterému ona sama teprve zpětně určuje míru kvalitativní výpovědi nebo případné destrukce, za níž je skryt nový řád.
Umanutost jejích kresebných struktur vyjádřená rytmem linií je stejně intenzivní jako volné malířské gesto, které se pohybuje na pevném základě a má dostatek průkazných argumentů pro svoji existenci. Keramické objekty a dívčí lyrické hlavy se vznášejí v prostoru volného umění s neokázalou lehkostí a přesvědčivostí, která zcela opouští předpokládaný formální postup u keramiky a zákonitostí jejího technologického řemesla tak, jak ji vnímá tradice a běžná představa o keramice jako takové. Dřevěné tesané objekty pak dokreslují její heroické úsilí o splynutí s nadčasovým bytím.
Schopnost vidět věci v detailu i celku zároveň je předností její tvorby. Jedinou odměnou za své úsilí má v okamžicích prozření a pocitech sdílení iluminace zázraku, který jde přes úskalí rozumové úvahy, jež je mimo její emoci. A tvoří zrcadlo pro korekturu. Martina Komzáková vždy včas stihne rozpoznat případné chyby, jež nesplňují její vnitřní představu. Dokáže k nim zaujmout rozhodné stanovisko, které není spekulativní, ale je vedeno čistým úmyslem. Stejně tak čistým a okouzlujícím jako je její tvorba samá, která nese nesoucí znaky uměleckého zápasu, ale jednoznačně směřuje k umělecké integritě.
Jiří Kornatovský
Na vernisáži, která se koná 14. června 2017 od 18:00, zahrají Anna Komzáková a Václav Hřebec. Výstava v zámecké galerii potrvá až do 19. července 2017.