Zámek Nebílovy a Bezejmenná čajovna pořádají genderově nevyvážený hudební festival plný emocí, vášně a krásných žen Anima Music.
15. července 2017 od 19:30 VIRGINIA DELGADO & AZAHAR | Flamenco (ES, UY, IL, CS)
23. července 2017 od 19:30 TARA FUKI | Best of... (CS, FR)
30. července 2017 od 19:30 CHANTAL POULLAIN | Chansons (CS, FR)
13. srpna 2017 od 19:30 QUINTESSENCE | Tango nuevo (BE, ES, FR)
Virginia Delgado & Azahar
15. července 2017 od 19:30 v tanečním sále zámku
Virginia Delgado - flamenkový tanec
Veronica Vítová-Roa - flamenkový tanec
Petr Vít - kytara
Andrés Ibarburu - basová kytara
Azar Abou - perkuse
V projektu Azahar (španělsky květ pomerančovníku) se na jednom pódiu setkávají přední španělská flamencová tanečnice Virginia Delgado, uruguayský basista Andrés Ibarburu, izraelský perkusista Azar Abou a český kytarový virtuós Petr Vít s dcerou Veronicou. Charakterizuje ho propojení vášnivého flamenca, latinskoamerické a sefardské hudby, ale především hvězdné mezinárodní obsazení. Madridská tanečnice Virginia Delgado je světovou taneční kritikou oceňována pro svůj strhující a zároveň vznešený taneční projev; uruguayský basista, violoncellista a producent Andrés Ibarburu je ve své vlasti ceněn jako špičkový hudebník a umělci zvučných jmen vyhledávaným basistou (spolupracoval například s Fito Páezem či s ikonou uruguayské bossanovy Dianou Denoir). Petr Vít je profesorem brněnské konzervatoře a zároveň uměleckým ředitelem festivalů Ibérica a Colores Flamencos, je držitelem Čestného kříže řádu za občanské zásluhy od španělského krále Dona Juana Carlose I. Flamenco mnoho let studoval (po dokončení pražské AMU a stáže na vídeňské Hochschule für Musik) v andaluské Granadě, která se stala de facto jeho druhým domovem. Izraelský perkusista Azar Abou studoval hru na perkuse na konzervatoři v Tel Avivu a malbu v Paříži. Díky širokému interpretačnímu záběru byl členem mnoha hudebních formací. V roce 2003 získal cenu pro nejlepšího sólistu na prestižním The Jerusalem Music Festival. Veronica Vítová-Roa prožila pět let v Granadě, kde studovala flamenkový tanec u Amalie Rodriguez, Carmen Alvarez, Virginie Delgado a dcery proslulého tanečníka Manoleta - Judei Mayi. Ve svých šestnácti letech je díky vrozenému jihoamerickému temperamentu velkým příslibem světového flamenca. Květ pomerančovníku vetknutý do vlasů krásné Virgine Delgado navodí tu nejvyšší uměleckou extázi ve flamenkovém slova smyslu.
Tara Fuki
23. července 2017 od 19:30 v tanečním sále zámku
Dorota Barová - violoncello, zpěv
Andrea Konstankiewiczová - violoncello, zpěv
Duo Tara Fuki působí na české hudební scéně již od roku 2000, kdy obě violoncellistky začaly v Brně (v kuchyni u Andrey Konstankiewicz) společně improvizovat a zkoušet. Tehdy také vznikl surreálně “japonský” název Tara Fuki (což v řeči Tara Fuki znamená Tara Fuki). Od prvního alba Piosenky do snu působí jejich hudba na posluchače jako voda. Odplavuje emocionální překážky, vyhlazuje nerovnosti a z duší odstraňuje i ty nejtvrdší sedimenty. Je snově melancholická, mnohovrstevnatá, neuchopitelná (jako název dua), poklidně plynoucí, ale zároveň žensky zemitá, plná peřejí, zákrut a erotické křehkosti. Její hlavní inspirací jsou podzemní vody brněnské alternativní scény, ovšem posílené o přítoky mnoha světových hudebních stylů. Výsledkem je mohutná třpytící se hladina plná odlesků, exotických vodních ptáků, západů slunce a šumění blízkého oceánu. Všudypřítomná je láska ve všech jejích podobách, andělé i ostré podzimní vůně. Vše je utkáno jakoby z motivů šerostvitných krajin litografií Bohuslava Reynka.
Tara Fuki je jedna z mála českých skupin, která koncertní úspěchy slaví i v zahraničí. Vystupovala již na Slovensku, ve Francii, Německu, Itálii, Rakousku, Švédsku, Polsku, Rusku, v zemích bývalé Jugoslávie, Rumunsku, Holandsku, Velké Británii, Střední Americe... Dosud Tara Fuki vydaly pět řadových alb (Piosenky do snu, Kapka, Auris, Sens, Winna), za která dvakrát obdržely Cenu Akademie populární hudby v kategoriích Alternativní hudba - World music a Objev roku za rok 2001 a v kategorii World music za rok 2007. V témže roce vystoupily jako první česká kapela na celosvětovém hudebním veletrhu Womex v Seville. Na zámku Nebílovy zazní autorský výběr nejlepších písní jejich hudební historie, které koncem roku 2015 vyšly na kompilaci The best of Tara Fuki v Indies Records. V intimní atmosféře výjimečného kulturního prostoru vás čeká skutečně nevšední zážitek.
"Každý další den začíná nocí / Každá další noc se v další noci vrací / A s ní zpátky ten palčivý sen co bolí / Rány otevírá, pak je solí."
Chantal Poullain
30. července 2017 od 19:30 v tanečním sále zámku
Chantal Poullain - zpěv
Štěpán Markovič - saxofon
Ondřej Kabrna - klavír
Matěj Černý - kontrabas
Chantal Poullain vstoupila do povědomí českého publika už v osmdesátých letech, kdy spolu se svým tehdejším manželem Bolkem Polívkou zazářila v představení Šašek a královna. Od té doby natočila řadu českých filmů, hostovala v mnoha divadlech. Když koncem listopadu 2016 vydala album s jednoduchým názvem Chansons, bylo okamžitě jasné, že na česká hudební pódia vstoupila v další životní roli: jako šansoniérka s talentem od boha. Šansony v podání Chantal - to je hluboko posazený hlas, plný melancholie a životní vášně, lahodná francouzština, jazzem okořeněná kapela pod vedením Štěpána Markoviče; to vše vyvolává v posluchačích nálady sladké Francie. Chantal zpívá své vlastní písně, ale též tradiční francouzské šansony; od Charlese Treneta, Juliette Gréco, Riny Ketty, Serge Gainsbourga a několika dalších. Vše podané se šarmem a noblesou “královny”. Chantal Poullain se autorsky podílela i na několika textech a celý koncert doprovází v češtině. Díky svému charismatu okouzlí publikum, jak to umí jen ona.
Quintessence
13. srpna 2017 od 19:30 v tanečním sále zámku
Skupina Quintessence vznikla v Bruselu v roce 2012 z absolventů zdejších hudebních škol
a v současnosti ji tvoří pět hudebníků:
Pauline Oreins - akordeon
Silvia Bazant - housle, zpěv
Thomas Engelen - violoncello, zpěv
Jimmy Bonesso - klávesy
Max Charue - bicí nástroje
Charakteristickým znakem Quitessence je odvaha, s jakou tradičně vzdělaní hudebníci začali experimentovat s žánry jako nové tango, jazz nebo klasická hudba 20. století. Ideje souboru, společně s mladistvou svobodou a vitalitou, rozbíjí zavedené hudební hranice a klišé a vytváří zcela nový, emocemi nabitý svět. Jejich nekonvenční hudební myšlení se ubírá podobnými cestami jako umělecké vize hudebníků soustředěných kolem souboru Generation Zero, zvláště Rodolfa Mederosy. Autorské kompozice volně přechází v improvizaci a dále k převzatým skladbám, například argentinského virtuózního hráče na bandoneon, skladatele Ástora Piazzolli, které tvoří větší část jejich koncertního repertoáru. Osobní nasazení, technická vyzrálost hudebníků a jižansky smyslný pěvecký projev všestranné hudebnice s českými kořeny Silvie Bazant, dělá z prvního českého koncertu Quinteessence delikátní hudební zážitek.
Texty Ivo Hucl