Podle výsledků ankety, kterou v roce 2010 uspořádal liberecký magistrát, se nejpopulárnější osobností
Liberce všech dob stal
komediální herec Vlasta Burian a nejlepší stavbou
hotel a vysílač na Ještědu. Ve stejném roce se král komiků ve svém rodišti dočkal i busty, a protože jeho rodný dům už neexistuje, je vystavená v
budově liberecké radnice, podobně jako například
busta herce Františka Peterky, kterého znáte především jako Krakonoše z Krkonošských pohádek. Právě u radnice naše burianovská procházka začíná, pro její začátek pak můžete využít jeden z
okruhů Visit Liberec.
Liberec & Vlasta Burian
Slavný herec se v
Liberci narodil
9. dubna 1891 jako
Josef Vlastimil Burian. Domovem Burianových byla zejména
čtvrť Nové Město, kde můžete nasát atmosféru starého Liberce. Jen pár kroků od novorenesanční
radnice na náměstí Dr. Edvarda Beneše vás čeká docela jiný svět: dlážděné křivolaké uličky, původní hrázděná stavení,
domky místních řemeslníků, hlavně soukeníků a tkalců, výstavné měšťanské domy,
kostely i klidná vilová čtvrť. Vlasta Burian se narodil v
domě v Lucemburské ulici, který už nestojí, později bydlel v
Perlové ulici. Tatínek byl nadšený ochotník, a tak v Liberci také Burian stál poprvé na jevišti: když mu bylo pět, měl malou roli v představení Dráteníček, jako sedmiletý hrál ve Fidlovačce. Symbolickou připomínkou je další
Burianova busta v Malém divadle. Původně ji měl ve sbírce Waldemar Matuška, po jehož emigraci se pak záhadnými cestami dostala do Liberce.
Krále komiků připomíná také
Centrum Vlasty Buriana na nároží Vrabčí a Široké. V přízemí je síň s výstavou Burianových fotografií, dokumentů a filmových plakátů,
promítají se tu filmy, konají se výstavy, semináře, besedy, přednášky a spousta akcí. Centrum také připravuje
programy pro školy – a možná se budete divit, ale i dnešní děti Buriana znají a vtipné úryvky z jeho filmů je baví.
Poslední roky v Liberci prožil v domě s číslem popisným 357/17 v
Moskevské ulici. V roce 1901 se Burianovi z Liberce odstěhovali do
Prahy, protože Vlastův tatínek měl coby velký vlastenec opakovaně konflikty se sudetskými Němci a už nechtěl dál žít v německém městě.
Láska k nebožtíku
Burianovi zakotvili na
Žižkově a v
Praze prožil Burian většinu života. S velkoměstem se rychle sžil, vyučil se obchodním příručím, miloval sport, fotbal, hokej, tenis i cyklistiku, v letech 1914–1920 aktivně hrál za
Spartu Praha jako prvoligový fotbalový brankář. Víc ho to ale táhlo na jeviště: jeho první vystoupení před diváky se možná odehrálo v roce 1909 právě ve fotbalovém klubu. Ještě před první světovou válkou si jej všiml Karel Hašler a Burian se záhy stal miláčkem publika ve slavných pražských
kabaretech Rokoko, Červená sedma a Montmartre.
V prvních letech první republiky vystupoval ve vedlejších rolích v
divadle Na Vinohradech a v
Národním divadle, později založil vlastní divadlo, a v roce 1923 se také poprvé objevil ve filmu. Burianovou premiérou byl němý snímek
Tu ten kámen aneb Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku, který se však ke zklamání všech filmových fandů ztratil.
Jeden z deseti nejlepších komiků světa
Měl
Jan Werich pravdu, když prohlásil, že
Karel Hašler byl komik lokální, Ferenc Futurista evropský a Vlasta Burian jeden z deseti nejlepších komiků světa? Podívejte se na některou z komedií s Burianem a odpovíte si sami. Jeho hvězdnou kariéru odstartoval v roce 1930 film
C. a k. polní maršálek. V té době už Burian měl vlastní divadlo, které se roku 1930 přestěhovalo do dnešního
Divadla Komedie v Jungmannově ulici, a až do druhé světové války souběžně hrál ve filmech i na jevišti. Mezi největší Burianovy filmové trháky patřily komedie
To neznáte Hadimršku, Anton Špelec, ostrostřelec, Tři vejce do skla, Ducháček to zařídí, U pokladny stál..., Když Burian prášil a
Přednosta stanice.
Ránu do vazu Burianovi zasadila druhá světová válka; nejpopulárnější prvorepublikový herec byl po jejím skončení zatčen a po vykonstruovaném soudu odsouzen na několik měsíců. Jeho majetek včetně vily v Dejvicích a divadla propadl státu, největším trestem ale bylo to, že nesměl pět let hrát. K menším rolím se vrátil až v roce 1950. Své umění mohl naplno rozehrát jen jako rádce Atakdále v pohádce
Byl jednou jeden král, kde hrál na přímluvu Jana Wericha, jeho posledním filmem byl roku 1956 snímek Martina Friče
Zaostřit, prosím!
Poslední estrádní představení na jevišti odehrál s těžkým zápalem plic. Zemřel 31. ledna 1962 na plicní embolii v nedožitých 71 letech, v zapomenutí a bídě.
Burianovi lachtani a místa natáčení
V
Praze připomíná Vlastu Buriana několik míst, namátkou
pamětní deska na jeho vile v Dejvicích, pamětní deska na stadionu Sparty na
Letné, reliéf v
divadle Rokoko, jméno pasáže u
Divadla Komedie a
hercova busta ve foyer anebo pamětní deska ve
Švandově divadle, kde působil v letech 1928 až 1930.
Kuriózní stopu zanechal Vlasta Burian nechal v
pražské zoo, které v roce 1934 věnoval
první lachtany, Hýtu a Batula. Herec prý měl zoologickou zahradu moc rád, často sem chodíval a lachtany kalifornské, pojmenované podle dětských hrdinů úsměvných příhod amerického spisovatele Johna Habbertona, nechal přivézt až z Ameriky. V zoo herce i lachtany připomíná pamětní deska.
A která místa poznáte v Burianových filmech? Často se natáčelo v ateliérech, ale například v krimikomedii Tři vejce do skla poznáte
Karlovy Vary, v komedii C. a k. polní maršálek si roli polského městečka zahrála
obec Svatý Jan pod Skalou a jako filmové kasárny posloužil
Břevnovský klášter, ve filmu Ducháček to zařídí se objevil
zámek Zbraslav a ve snímku Když Burian prášil zase
zámek Průhonice.
Třikrát Burian
Vilu v Kadeřávkovské ulici v Praze-Dejvicích si Burian nechal postavit v roce 1929. Dům navrhl stavitel František Troníček, který pracoval pro tehdejší významnou stavební firmu Václava Nekvasila. Nadšený sportovec Vlasta Burian si ve vile nechal zřídit velkou tělocvičnu a na zahradě bazén a tenisový kurt, což byl v té době nevídaný luxus. Po znárodnění ve vile bývala mateřská školka, od roku 2014 v ní sídlí velvyslanectví Maďarska.- V archivech Spolku přátel Vlasty Buriana mají fotografie, kdy Burian stojí modelem sochaři Otakaru Švecovi. Podle této sochy, dnes umístěné v libereckém Malém divadle, vznikla i busta na hrob Vlasty Buriana a jeho ženy Niny, když se jejich ostatky v roce 2002 stěhovaly z pražského Vinohradského hřbitova na Vyšehradský hřbitov. Bustu ale někdo ukradl, takže hrob dnes zdobí jen plastika rukou od sochaře Tomáše Vejdovského. Jsou z plastu, a tak zloděje nezajímají.
- Zajímavou stopu zanechal Vlasta Burian v Krkonoších, na Hříbecích boudách. Přijel sem v roce 1949 poté, co se vrátil z pracovního nasazení v severočeských dolech, a na horách nakonec zůstal celý rok. Pracoval jen za stravu a ubytování, a léčil si bolavou duši. Pomáhal kde bylo právě třeba, pásl krávy a výletníkům jezdil starým studebakerem na nádraží pro zavazadla. Sny o návratu na divadelní prkna si plnil například pásmem etud a skečů pro děti ze Strážného a při improvizovaných představeních, na něž tajně chodívali lidé z okolních bud i s rodinami.