ÚvodVýletyNa hrady a zámkyPo stopách šlechtických rodů: Jahodový šálek aneb jako to bylo s Thuny a prvním českým porcelánem

Po stopách šlechtických rodů: Jahodový šálek aneb jako to bylo s Thuny a prvním českým porcelánem

První pokusy s vypalováním porcelánu byly k ničemu. Pouzdra se drolila a lámala, společně s nimi se ničil i obsah a mistr i jeho pomocníci z pece vytahovali jen střepy. Až jednoho dne pouzdro vydrželo a když je opatrně odstranili, drželi v dlaních šálek – půvabný, křehký a unikátní.
Opuštěná loretánská kaple v Klášterci nad Ohří se během jarních měsíců roku 1794 proměnila v peklo. Od poloviny dubna tu bývalý správce klášterského panství Jan Mikoláš Weber zkoušel vypálit porcelán – samozřejmě se souhlasem majitele panství hraběte Thuna. První pokusy nedopadly nijak skvěle, ale jeden přesto měly: šálek s podšálkem. Má barvu rozmačkaných jahod se smetanou, zdobí jej lehce pokřivené květinové girlandy a jakoby roztřesenou rukou psaný nápis „Vivat Bohmen“.


 

V čem spočívá jeho jedinečnost?

Jahodový koflík s podšálkem je totiž považován za nejstarší výrobek klášterecké porcelánky a dokonce za nejstarší dochovaný kus českého porcelánu vůbec. Jeho cesta od kusu hlíny z Doupovských hor až do výstavní vitríny Uměleckoprůmyslového muzea v Praze byla dlouhá. Zatímco v Číně se pravý porcelán vyráběl asi od 7. století, do Evropy se ostře střežené tajemství jeho výroby dostalo téměř o tisíc let později. První česká porcelánka vznikla roku 1792 v Horním Slavkově, druhá o dva roky později – a to byla právě „naše“ porcelánka v Klášterci nad Ohří.

Pravda, pokusy z jara 1794 se těžko dají označit za skutečnou výrobu; k té vedla ještě dlouhá cesta plná úřednického papírování a také osočování ze strany privilegované vídeňské porcelánové manufaktury, která se ze všech sil snažila konkurenci v Klášterci zastavit. Porcelánka všechna úskalí překonala, úspěšně pronikla na světové trhy, získala řadu ocenění a pod jménem Thun 1794 vydržela dodnes.

I když vzato kolem a kolem, z historického hlediska by porcelánka spíš měla nést jméno Weber či alespoň Thun & Weber; Thunové porcelánku nezaložili ani neprovozovali, pouze ji řadu let pronajímali různým více či méně úspěšným podnikatelům. Hrabě začal továrnu provozovat sám až od 1. ledna 1820.
 

Zámek plný porcelánu

Výrobky nejenom od Thunů, ale z většiny českých manufaktur a porcelánek můžete vidět při prohlídce kláštereckého zámku. K vidění je například zlatobílý jídelní servis se 158 kusy, který mohli užívat jen členové hraběcí rodiny, dobové erotické a žertovné figurky a také porcelán z jiných částí Evropy, Japonska a Číny. Když už tu budete, nahlédněte také do parku se salou terrenou a Thunské hrobky pod kostelem Nejsvětější Trojice. Jako první sem byl v roce 1694 pohřben Michael Oswald Thun, nicméně rodina Thun-Hohensteinů vlastnila klášterecké panství mnohem déle, a to nepřetržitě již od roku 1623 do roku 1945. Raritou je vzácný rodokmen rodu Thunů, vytvořený z porcelánových destiček.

Na zámek se ale můžete vypravit i s dětmi a nemusíte se bát, že se unudí (a v horším případě udělají nějaký průšvih) v sálech plných porcelánu. Právě na ně totiž v zámeckých sklepeních čeká rozmanitá smečka víl, skřítků a strašidýlek z Pohádkové země Vítězslavy Klimtové a loutky rodiny Kopeckých. Další pohádky a keramické figurky, inspirované pověstmi a legendami Severozápadních Čech vás budou provázet při výstupu na zámeckou věž.