Skály zaujímají rozlohu 2 ha a svými tvary připomínají svatební procesí. Podle toho jsou i pojmenovány - například Ženich, Nevěsta, Muzikanti a Svědci. Bizarní tvary žuly byly roku 1933 vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem, později za přírodní památku pod názvem „Jan Svatoš“. Toto místo také inspirovalo řadu umělců (J. W. Goethe, V. Mrštík, H.Marschner, aj.).
V širokém okolí je krásná kopcovitá krajina, která se stává cílem turistů, cyklistů, vodáků a především horolezců. Územím prochází naučná stezka Doubí – Svatošské skály.
Pověst o Janu Svatošovi
Za časů vlády Vohburgů našel chudý sedlák při cestě za robotou na loketský hrad, v místech dnešního Horního Slavkova, novorozeného chlapce. Vzal jej s sebou a předal miminko markraběnce Janě. Ta se hošíka ujala a pokřtila ho jménem Jan. Po svém nálezci nosil příjmení Svatoš. Dospěl ve statného jinocha, který nalezl zalíbení ve vědách. Jednou zadumaně seděl u břehu Ohře a hleděl do jejích vln. Najednou se z nich vynořila krásná víla a pravila: „Znám tvé tužby a naučím tě všemu, po čem prahneš. Ale musíš mi slíbit, že se nikdy nezaslíbíš jiné ženě.“ Svatoš byl její krásou i slibem očarovaný a tak nabídku přijal. Po čase jej však slib začal mrzet. Potkal dívku, do níž se zamiloval, a toužil si ji vzít za ženu. Spoléhal na to, že pomocí kouzel zlomí předchozí slib. Počala se chystat svatba. Svatební průvod stál před oltářem a zbývalo jen říci svá „ano“. Náhle se však zjevila ona víla a pomocí kletby proměnila celý svatební průvod ve skály. Uvidíme tu nejen oba milence, ale i kněze, svatební hosty, hudebníky i svatební povoz.