Pražská Loreta slaví 390 let: už jste slyšeli slavnou zvonkohru?

Kaple, napodobující loretánskou svatou chýši, která stála v Nazaretu a před níž se dle legendy odehrálo zvěstování Panně Marii, vyrůstaly v evropských katolických zemích v době baroka jako houby po dešti. V Česku jich najdete přibližně šedesát, a to od zřícenin až po pečlivě opravené stavby. Pražská Loreta patří k vůbec nejznámějším.
 

Předloha z Mikulova?

Loreta není jen vzácnou architektonickou památkou, ale zároveň věhlasným poutním místem, jehož proslulost lze v rámci Prahy srovnat snad jedině se soškou Pražského Jezulátka.

Zakladatelkou a první patronkou pražské Lorety byla roku 1626 česká šlechtična Benigna Kateřina z Lobkovic, kterou prý uchvátila starší loreta v Mikulově. Pro duchovní správu si vybrala kapucíny, kteří si poblíž postavili klášter. Pod lobkovickým patronátem poutní místo fungovalo až do 20. století, přímo pod Svatou chýší je umístěna lobkovická krypta.

Málo se však ví, že dnešní barokní průčelí vzniklo až téměř sto let po založení Lorety. Výraznou architektonickou kulisu vytvořil architekt Kryštof Dientzenhofer společně se svým synem Kiliánem Ignácem – a právě na zajímavou stavební historii loretánského průčelí se zaměřuje letošní hlavní sezonní výstava, která se v Loretě otevírá ve středu 15. června. Uvidíte, jak se Loreta měnila v průběhu 17. a 18. století, jak přibývaly kaple a proměnilo se i její průčelí včetně sochařské výzdoby.

Loreta je otevřena každý den včetně sobot, nedělí a většiny svátků. Základní vstupné je 150 Kč, snížené pro děti do 15 let 80 Kč, pro studenty 110 Kč a pro seniory nad 70 let 130 Kč, zájemci si mohou areál projít s audioprůvodcem.
 

6 222 loretánských diamantů

Jedním z nejobdivovanějších míst je klenotnice s loretánským pokladem, kolekce několika set uměleckých skvostů, většinou pocházejících z darů vděčných poutníků. Mezi nejvzácnější díla patří sbírka velkých barokních monstrancí, prvotřídní ukázka zlatnictví z přelomu 17. a 18. století. Pověstná je například diamantová monstrance Pražské slunce, kterou na sklonku 17. století vyrobili vídeňští zlatníci podle návrhu architekta a designéra Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. Monstranci zdobí 6 222 diamantů, které k sňatku dostala od svého třetího, o pětatřicet let mladšího manžela hraběnka Ludmila Kolovratová; v závěti uvedla, že z nich má být vyrobena monstrance pro Loretu.
 

Loretánské zvonky aneb hudba, kterou jinde v Praze neuslyšíte

Pozoruhodnou historickou raritou je loretánská zvonkohra, která má příchozí každou hodinu povzbuzovat k modlitbě. Loretě ji věnoval bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova, autorem sedmadvaceti signovaných zvonků je amsterodamský městský zvonař a dělolijce Claudy Fremy, instalaci a propojení s věžními hodinami provedl pražský hodinář Petr Neumann. Při slavnostním svěcení měl každý zvon svého kmotra z řad vysoké šlechty, nad prvním z nich dokonce převzal patronát sám císař Leopold I. Poprvé se loretánské zvonky rozezněly nad pražskými střechami 28. září 1695.

Ačkoli podobné zvonkohry se dochovaly například v Amsterodamu, Delftu či Bruggách, v Loretě uslyšíte jeden z posledních dochovaných evropských barokních nástrojů v Evropě, jehož mechanismu se nedotkla modernizace. Záměrně píšeme v Loretě – ačkoli ji uslyšíte i zvenčí, zvonkohra byla navržena tak, aby hrála loretánským poutníkům shromážděným na nádvoří u svaté chýše. Hudební zážitek je tam prý docela jiný než venku na náměstí. Nevěříte? Zřejmě si to budete muset ověřit na vlastní uši.