Před 78. lety vypuklo v Praze Květnové povstání

Pražským povstáním vyvrcholil odboj proti německým okupantům, který vypukl spontánně 1. května 1945 v Přerově a později i v dalších městech po celém území Česka. Povstalcům se podařilo přimět Němce ke kapitulaci, zabránit mnohonásobně většímu krveprolití a vyprovokovali i rychlejší zásah Rudé armády.
 
Dne 5. května vypuklo povstání v hlavním městě Praze. Česká národní rada vydala prohlášení o konci Protektorátu a o převzetí vládní a výkonné moci. I zde probíhalo nejdříve demonstrace, které však brzy přešly do otevřeného odporu. Povstalci v Praze i na celém území Čech a Moravy se zmocňovali zbraní, obsazovali pošty, železnice a důležité silniční křižovatky. K odbojovým a partyzánským skupinám se přidávaly tisíce povstalců z řad českého obyvatelstva, bývalí vojáci a četnictvo. Okupantům bylo bráněno, aby uskutečnili odvoz strojů, zařízení, a dopravních prostředků do Německa, aby nedocházelo k ničení továren atd. Povstalci také znemožňovali plynulé zásobování fronty i organizovaný ústup wehrmachtu.

Odpor obyvatelstva pokračoval i po podpisu bezpodmínečné kapitulace Německem 8. května 1945, kdy bylo snahou německých jednotek vzdát se americké armádě, protože ze sovětského zajetí panovaly značné obavy. Jednotky SS terorizovaly na Příbramsku české obyvatelstvo ještě 11. května 1945. Téhož dne položilo život při otevřeném střetnutí s Němci 13 českých partyzánů. 

Údaje o obětech českého povstání se liší, v Praze  si vyžádalo zhruba 3 700 lidských životů, na českém a moravském venkově zahynulo přibližně dalších 8 000 občanů.

Voláme všechny Čechy! aneb bitva o rozhlas

Přesně před 78 lety před 12. hodinou do budovy Českého rozhlasu v Praze vtrhly ozbrojené jednotky SS, aby zabránili českému vysílání, které se od rána linulo ze všech rozhlasových přijímačů v zemi, místo německého. Jakmile si vojáků všiml hlasatel Zdeněk Mančal, hned zhasl světlo a do mikrofonu mluvil česky jen v šeru, aby na sebe neupozornil. Na německé vojáky čekala i další nástraha – nevyznali se v labyrintu chodeb budovy, ani v mnohých technických místnostech rozhlasu. Čeští zaměstnanci navíc od rána seškrabovali německé nápisy. V jednu chvíli byli Němci jen dva metry od studia, ve kterém se živě vysílalo, ale netušili kde jsou, naštěstí jej přešli a bloudili chodbami dál...

Na pomoc českému vysílání přijížděli mezitím čeští policisté a další povstalci. V prudkých bojích na Vinohradech a v okolí se naplno rozhořelo Pražské povstání.
 

Barikády i obrněné vozidlo

Po výzvách Českého rozhlasu začali Pražané v noci na 6. května stavět stovky barikád. Hromady dlažebních kostek a všech možných pevných předmětů stály napříč ulicemi, aby poskytly povstalcům úkryt před střelbou a znemožnily pohyb německé vojenské techniky. Na Vinohradské třídě vyrostly před rozhlasem dvě barikády a v blízkém okolí dalších dvacet. Mezitím povstalci zdokonalili svou organizovanost a zajišťovali spojení a vyzbrojování svých jednotek.


Povstalcům se podařilo ukořistit asi deset improvizovaných obrněných vlaků, stejné množství obrněných vozidel a dvě baterie protiletadlových děl. Mimo Prahu povstalci zablokovali nebo zajali většinu německých posádek.

Není bez zajímavosti, že na budově Staroměstské radnice najdete pamětní desku, která připomíná památku statečných Čechů, kteří se před 78 lety pustili do bojů s německými okupanty. Barikády v ulicích stavělo 100 tisíc lidí. Obrněné vozidlo, které povstalci ukořistili a používali při bojích v ulicích Prahy, neslo čestný název Československý rozhlas.