V roce 1928 se na brněnském výstavišti konala velmi úspěšná Výstava soudobé kultury. Její součástí byl i unikátní projekt Nový dům stavitelů Čeňka Rullera a Františka Uherky, kteří vyzvali několik předních architektů, aby předvedli ukázky moderního bydlení pro střední třídu.
V roce
1928 se na
brněnském výstavišti uskutečnila u příležitosti 10. výročí založení republiky Výstava soudobé kultury v Československu. Součástí tohoto rozsáhlého architektonického projektu byla i
výstavní kolonie Nový dům v Brně-Žabovřeskách, kde vznikla podle návrhů předních domácích architektů skupina šestnácti malých rodinných domů.
Autoři se zde snažili navrhnout
funkcionalistické domy s úspornými dispozicemi, časté je využití jednoramenného schodiště a obytné terasy. Hlavním typem je úsporný řadový dům. Většina bytů je vybavena
typovým vestavěným nábytkem Jana Vaňka a jeho Bytové společnosti Standart. Výstava byla tehdy významným experimentem a vzbudila nemalý ohlas.
Bohuslav Fuchs v kolonii navrhl
řadový trojdům s železobetonovou skeletovou konstrukcí využívající prefabrikáty. S podobným typem domu přišel i
Jaroslav Grunt a Jan Víšek.
Arnošt Wiesner, zastoupený
dvojdomem, propojil přes
zvýšenou terasu byt se zahradou, což pro něj tehdy bylo charakteristické. Izolovaným a dispozičně výborně řešeným domem se představil nejstarší zde zastoupený architekt, prof.
Jaroslav Syřiště. Ani zde nevynechal svůj oblíbený motiv –
formální cihelný pruh přes průčelí. Velmi zajímavé a tehdy až
šokující bylo řešení dvou řadových domů nejmladších účastníků výstavy,
Hugo Foltýna a Miroslava Putny. Ti se nechali jak v exteriéru, tak i v interiéru inspirovat
Le Corbusierem. Náročnější vilu, ve které nechyběla ani rozsáhá
obytná místnost se zimní zahradou a terasou, navrhl
Jiří Kroha a posledním vystavujícím byl pražský architekt Josef Štěpánek.
Moderní úsporné individuální bydlení pro střední vrstvu
Kolonie navazovala na
jiné podobné evropské projekty, z nichž k nejvýznamnějším patří stuttgartská kolonie Weissenhofsiedlung, zbudovaná podle urbanistického návrhu Ludwiga Miese van der Rohe v rámci výstavy Die Wohnung v roce 1927.
Brněnská varianta iniciovaná soukromými staviteli Čeňkem Rullerem a Františkem Uherkou a podpořená Svazem československého díla měla prezentovat
moderní úsporné individuální bydlení pro střední vrstvu, s předem zadanou výškou a
kubickým tvarem domů. Na vybraném pozemku pod Wilsonovým lesem stanovili Bohuslav Fuchs a Jaroslav Grunt, na základě půdorysů domů dodaných devíti architekty, rozvržení a parcelaci území.
Domy byly rozmístěny volně po obvodu klínovitého pozemku s vnitřní společnou parkovou plochou, která je dnes rozdělena na soukromé oplocené zahrádky.
Malé rodinné domy s prostorově omezenou dispozicí, určené pro mladé rodiny, byly za socialismu využívány jako vícegenerační, což vedlo k řadě
přestaveb a výrazných zásahů do původní koncepce staveb. Velkou roli sehrála také dosud neexistující památková ochrana objektů i urbanistického celku kolonie. V dnešní době je proto
její podoba zcela změněna a jednotlivé domy se již dají jen těžko rozpoznat.