Nová expozice věnovaná dějinám uherskohradišťské věznice se zaměřuje na období nacistického a komunistického režimu. Panelová expozice zprostředkuje pohled na život za mřížemi a osudy vězněných. Za zdi uzavřeného areálu věznice mohou návštěvníci nahlédnout prostřednictvím video dokumentu.
Výstava v podkroví budovy Reduty v
Uherském Hradišti otevřená v dubnu 2017 mapuje
dění ve věznici za druhé světové války, kdy fungovala jako
zajišťovací vazba pro gestapo. Byli zde drženi třeba ti, kteří pomáhali
parašutistům.
Totalitní režimy jsou ústředním tématem dlouhodobé expozice věnované bývalé uherskohradišťské věznici. Ta zprvu sloužila pouze pro
vězně odsouzené za kriminální zločiny. První „
političtí“ vězni se sem dostali
v roce 1920, a to v souvislosti s tzv. prosincovou stávkou. Ve skutečnosti však byli souzeni na základě prvorepublikového demokratického práva, na rozdíl od politických
vězňů z období nacistické a komunistické totality. A právě jim je expozice věnována.
Období druhé světové války bylo ve znamení první z velkých změn v chodu věznice.
Od roku 1940 začalo gestapo využívat samovazební oddělení, o rok později se do věznice přestěhoval i německý úřední soud. Bohužel se z tohoto období
nedochovalo příliš mnoho výpovědí o životě ve věznici. Je to dáno i tím, že sloužila jako tzv. zajišťovací vazba, což znamená, že zatčení lidé zde strávili jen několik dní nebo týdnů a následně byli převezeni do jiných věznic, káznic a koncentračních táborů. Jedná se příběh dvou parašutistů, kteří se
před nacisty ukrývali u svých rodin a známých na Slovácku. Po vyzrazení spáchali v obklíčení sebevraždu a
lidé, kteří jim pomáhali, byli odsouzeni k trestu smrti a v roce 1943 popraveni.
Padesátá léta, resp.
období po roce 1948, se stala nejsmutnějším obdobím v dějinách věznice. Kromě krajského soudu ji využívala také
Státní bezpečnost pro výslechy a věznění státních (politických) vězňů. Díky archivním materiálům i pozdějším výpovědím vězňů lze konfrontovat ze dvou pohledů, jaké výslechové metody používalo
vyšetřovací oddělení StB. Obzvlášť brutální bylo používání tzv. indukčního přístroje, kterému se také přezdívá "elektrické boty". Bylo to krátce po roce 1948, kdy
věznici velel Ludvík Hlavačka, šéfem vyšetřovacího oddělení byl
Leopold Lovecký a jeho zástupcem
Alois Grebeníček.
Věznice byla
uzavřena v roce 1960. Devastaci a chátrání měly zastavit dva zamýšlené projekty. V 60. a 80. letech se plánovala úprava objektu a jeho nové využití. Ze samovazeb měla vzniknout
ubytovna pro studenty Střední uměleckoprůmyslové školy, nebo tento trakt zcela zbořit a do budovy přestěhovat
Dům služeb. Kvůli finančním nákladům se nic z toho nerealizovalo. I tyto plány si mohou návštěvníci prohlédnout a o zamýšlených změnách se dočíst více v expozici.
Za zdi uzavřeného areálu věznice mohou návštěvníci nahlédnout i prostřednictvím
video dokumentu, který
vznikl na podzim roku 2016. V podkresu záběrů dokument doplňují audionahrávky, které jsou živým svědectvím několika vězňů.
Termíny
1. 6. 2020 – 30. 6. 2020 sobota 10-16 hodin
1. 7. 2020 – 31. 8. 2020 středa a sobota 10-16 hodin
1. 9. 2020 – 31. 10. 2020 sobota 10-16 hodin